Zkouška dospělosti (Bacalaureat) 2016

Pokud se nějaký film odehrává v Transylvánii, tak to nemusí nutně znamenat, že by hlavní hrdina byl nějaký krvežíznivý nemrtvý. Naopak, klidně to může být i člověk, který životy zachraňuje - jako je třeba doktor Romeo.

A ano, ne vždy když se kdosi jmenuje Romeo, tak musí nutně čekat na svoji Julii.

Ach ta klišé…

Snímek Zkouška dospělosti rumunského režiséra Cristiana Mungiu získal loni na festivalu v Cannes cenu za nejlepší režii. Tato prestižní cena pochopitelně Cristianovi otevřela cestu do mnohých zahraničních kin, jenže Mungiu není nějaký sotva ochmířený zelenáč, na kontě už totiž má mnoho pozoruhodných filmových zářezů. Už před cca deseti lety totiž získal v Cannes Zlatou palmu za své úspěšné drama "4 měsíce, 3 týdny a 2 dny." Film často bývá označován jako šokující pohled na rumunský totalitní systém doby ne zrovna dávno minulé, což asi nebude daleko od pravdy. Podstatou ale je, že Mungiu se nevyhýbá kontroverzním tématům, naopak vyhledává neotřelé příběhy, které vypráví originálním filmovým jazykem (tedy aspoň mně se to tak jeví).

Výjimkou samozřejmě není ani Zkouška dospělosti.

Jestli na nějaký film sedí označený "mnohovrstevnatý", tak to bude určitě v tomto případě. Hlavní postava - doktor Romeo - je čerstvý padesátník, který tak nějak začíná bilancovat svůj život. Na ekonomickou úroveň si asi stěžovat nemůže (což je v současné Transylvánii asi spíše výjimka), ale spokojen rozhodně není, manželství mu nefunguje, s dcerou si nerozumí, milenka na něj začíná tlačit a kdesi hluboko v sobě možná cítí, že svůj život zaprodal do nekonečného kruhu služeb a protislužeb všem okolo sebe.

Jo, Rumunsko z tohoto filmu působí jako země, kde prakticky ničeho důležitého nedosáhnete bez znalosti člověka, který zná člověka … Prakticky vše se dá tak nějak uplatit, dají se "kapitalizovat" stará přátelství, apod. No, nemusíme chodit pro příklad zrovna do Rumunska, podobný klientelismus (byť asi v trochu menším rozsahu) vesele bují i u nás. Film ale není jen pouhou obžalobou společenského systému a zhroucených snů mládí. Dá se tu toho najít mnohem více, jen se nebát hledat a nenechat se odradit tím, že na některé otázky prostě v průběhu filmu nepadne odpověď. Divákovi je, podobně jako hlavní postavě doktora Romea, nabídnut jen výsek reality a musí se tak smířit s tím - opět podobně jako doktor Romeo - že ne všemu zákonitě porozumí.

Ale takový je život.

Za mé filmové já tedy velká spokojenost.