Liborův blog

Včera jsem nějak neměl co na práci, tedy...práce je vždy (více) než dost, ale nějak se mi do ničeho nechtělo. Pustil jsem si tedy rádio s tím, že v útery se vždy na Vlatavě odehrávají dramatické hry. Tentokráte dávali hru od J. Horčičky (který nedávno skonal), jež se jmenovala nějak jako "Nevyhnutelný skon marathonského běžce". Za krásným názvem se skrývala i půvabná hra o tom, zda prostředky mohou ospravedlnit cíl a kdy se dobře míněné konání zvrhá v nechutnosti. Na dobrém dojmu ze hry má vliv i obsazení herců takových kvalit jako např. Tříska, Kemr, Brzobohatý a Somr. Hra byla nahrána v roce 1968 a vzhledem k její výpovědi se divím, že se nám ještě po těch letech zachovala:-).

Nevím čím to je, ale asi poslední dobou působím jako magnet na podivná setkání. Třeba dnes ráno, šel jsem si nakoupit do Plusu nějaké potraviny (to abych měl co jíst a přežil další den), když tu mě pře vstupem do prodejny zastavil jakýsi muž - očividně bezdomovec nebo něco mu hodně blízkého. Už jsem si v kapse připravil nějaké drobné pro případ milodaru, ale ten člověk mi naopak nějaké peníze vkládal do ruky s poukazem na to, zda by mu nemohl do prodejny zajít koupit nějakou láhev levného vína. Souhlasil jsem a víno mu přinesl. Chtěl jsem mu dát zpátky těch pár drobných korun (asi 4 kč) co zbylo, ale on to nonšalantně odmítl. Inu, to se vám často nestane, že byste dostali finanční příspěvek od - možná - bezdomovce...

Včera jsem čekal na stanici metra "Národní třída" a tak - ponořeného do vlastních myšlenek - mě nalezl jakýsi mladý muž. Měl poměrně ošuntělý kabát a špinavé ruce (špína za nehty). V ruce držel porcelánovou svini (jinak se ji také říká "prasátko", leč výše zmíněný výraz mi přijde daleko výstižnější) a jakýsi ohmataný dokument se svoji fotografii. Podíval se na mě a řekl, že chce, abych mu přispěl na maturitní ples. Zajímavé:-), leč slitoval jsem se nad ním, chudákem, a utrousil mu ze své studentské kapsy nějaké drobné mince. Čekal jsem, že řekne něco jako "děkuji", ale namísto toho vyřkl cosi jako "tak to ses teda moc nepředal!" a pak si ještě pod vousy (kdyby nějaké měl) bručel jakési nadávky.. Nemusím snad připomínat, že se na 99% o žádného maturanta nejednalo, ale o to nejde, kdyby ten člověk slušně požádal o menší finanční dárek a nevymýšlel si takovéto podvody, tak - troufám si tvrdit - by byl možná i úspěšnější. Jeho lež nebylo těžké prohlé

Možná jste již tu zprávu zachytili, koneckonců toho byla včera plná média. Jako první ji zveřejnil Šíp, což jsou bohužel noviny, které jsem nikdy v životě nečetl. No, někdy bych si je měl prostudovat. Na hlavy našich fotbalistů se snáší velká kritika. Jednak za zpackaný zápas Německem, kdy po celý zápas "tahali za kratší slámku" a také za jejich chování při sobotním večeru, kdy měl obránce Ujfaluši slavit své narozeniny. Nehodlám tu vypisovat možná fakta či teorie co se opravdu na pokoji hráčů Rosického, M. Čecha, Poláka a Ujfalušiho odehrálo, od toho je na webu jistě mnoho článků, spíše bych se chtěl pozastavit nad tím, jak je něco takového možné. Tak tedy, objevily se názory, že pokuta 1000000 korun je prý moc vysoká, já osobně bych to takto neviděl. Hráči se mezi sebou - prý - dohodli na tom, že pokutu si mezi sebe rozdělí rovným dílem, což je ovšem trochu problém. 50000 je pro takového Rosického malá částka, ale pro např. Pudila či Standu Vlčka už částka jistě hodnotná. N

Tento film režiséra Marca Forstera (Ples příšer) jsem shlédl včera večer krátce před spánkem a musím říci, že mě velmi zaujal. Hlavním hrdinou je Harold Crick (skvělý Will Ferrell), muž, který žije nudný, rutinní život. Tedy alespoň do chvíle než najednou zaslechne hlas, který popisuje co právě dělá. Harold je z toho pochopitelně velmi zmaten, zvláště pak, když hlas s klidem konstatuje, že za několik dní Harold zemře. Co to všechno znamená? Zešílel Harold nebo si jen uvědomil, že je jeho život někým psán a on sám na jeho další odvíjení nemá valného vlivu? A co to má vše společného s příběhem spisovatelky, která nějak nenachází inspiraci k tomu jak pokračovat ve své knize, respektive jak zabít hlavního hrdinu. Následkem toho, co Harold později zjistí zásadně přehodnotí a změní svůj život. Na filmu je zajímavých hned několik záležitostí. Jednak je to příjemné skloubení fantaskní složky s romantikou, vše okořeněno trochou komedie a dále způsob, jakým je film vyprávěn. Závěr je sice zajíma

Nedávno jsem poslouchal na ČR1 - Radiožurnál pořad o korupci. Promlouval tam reportér (s velmi příjemným hlasem) a komentátor dlouho pobývající v Rusku (s daleko méně příjemným hlasem, že by za to mohl jeho drsný přízvuk?) a hovořili mezi sebou o situace v ČR a v Rusku. Pochopitelně došlo také na komparaci. Reportér zmínil kauzu okolo bytu Standy Grosse a k tomu komentátor připojil poznámku, že tato zpráva se v Rusku dostala dokonce do novin (prý někam na druhou stránku!, což je jistě pokrok, ČR se v Rusku ve zpravodajství objeví tak maximálně 4x do roka, nepočítáme-li pochopitelně zprávy o tom, jak jsme to Rusku nandali v hokeji:-)) a v povědomí širší věřojnosti tedy jistě byla. Jeden ruský novinář se na tuto kauzu tehdy ptal komentátora ČR1 a ten mu sdělil podrobnosti včetně částky, kterou si "Standa" asi někde obstaral (ušetřil?). Ruský novinář potřásl hlavou a řekl, že u nich (tedy v Rusku) by se tato zpráva sice v novinách objevila, ale politik by kvůli tomu rozhodně neo

"The Field" je pseudonym člověk jménem Axel Willner, což je osoba, jež se již dlouhou dobu pohybuje v oblastech alternativní taneční hudby. Na album "From here we go sublime" použil 10 tracků, které sice nemají nějakou zvlaštní kompozici, ale docela dobře se poslouchají. Jeho tvorba by se dala zařadit pod příhrádku minimalistické techno s ambientními motivy + nějaké to downtempo. Jeho skladby jsou typické zvláštními, velmi podmanivými a euforickými zvukovými linkami a příjemným beatem, skladby mají také velmi zvláštní vývoj, často se tam objevují pasáže, které byste asi ani nečekali, což je někdy dobře, ale někdy...už moc ne. Celkově se jedná o velmi zajímavou desku, na které jsou výborné tracky - např. Over the ice či Silent, ale také skladby, které mě mnoho nezaujaly - např. The Deal

Nejsem si jist, zda tento seriál budete někdo vůbec znát, ale domnívám se, že i tací se mezi námi najdou. Bylo mi tenkráte asi 9 let, když na televizní stanici OK3 (ach...nostalgie..., tam jsem poprvé viděl akční filmy a také Flashe Gordona:-)) začali dávat japonský animovaný seriál Dobrodruzi z vesmíru. Něco takové jsem do té doby ještě neviděl. Pamatuji si, že seriál mě velmi upoutal, leč bohužel v tu dobu naše rodina nemohla OK3 sledovat, tak jsem na něj každý den (ano, dávali jej - tuším - každý den) chodil ke kamarádovi (který z toho potom asi nebyl zrovna nadšený:-)). Asi rok poté, co seriál skončil na OK3 jej vysílala ČSTV (nebo už jen ČTV?), pochopitelně k mé veliké radosti.... Ovšem od té doby již uběhlo hodně vody. Současná ČT (ani jiné naše televize) o nákupu seriálu vůbec neuvažují, pochopitelně k mému velikému smutku. Pokud jste seriál neviděli, tak asi netušíte o co v něm vlastně jde. Pokusím se jej tedy trochu přiblížit. Hlavní hrdinové jsou lidé (ač tak vůbec nevypadají

Na tento film jsem se vždy těšil. Život Mayů totiž není téma, které by filmaři nějak často zpracovávali, což je jistě škoda. Jejich tajemný konec dává podnět k mnohým spekulacím, tak proč trochu nepustit z uzdy fantasii? Trochu mě zaskočilo jméno režiséra -Mel Gibson. Nevím proč, ale tohoto pána mám spíše spojeného s filmy jako Smrtonosná zbraň či popř. Statečné srdce. Viděl jsem již od Gibsona Umučení Krista, což podle mého názoru nebylo vysloveně zlé, ale...vadilo mi vylíčení Krista jehož největším přínosem světu byla vytrpěná bolest. V Apocalyptu Gibson v podstatě jede "ve stejných kolejích". Utrpení a bolest zde hrají velmi silnou roli. Příběh se rozvíjí pozvolna, nejdříve máte možnost nahlédnout do běžného dne v životě Mayské (doufám, že to píši dobře) vesnice. Až se s postavami lépe seznámíte, děj se posune dále. Konkrétně na přepadení vesnice, kde jsou vesničané loveni za účelem obětování bohu (bohům?). Pokud mohu posoudit - se svými skromnými znalostmi Mayské kultury

Bydlet v takovém městě jako je Praha má své klady,..které se však mohou velice rychle zvrtnout v zápory. Například zde můžete potkat mnoho lidí, které byste jistě jinak nikdy neviděli, otázkou ale zůstává, zda je to skutečně dobré. Příklad ze života (mého). Když jsem se pln kvalitní stravy vracel z Menzy (z Voršilské), tak mě na Národní třídě u metra zastavil milý mladý pán a začal se mě vyptávat na můj vztah k mobilním telefonům, operátorům atd.., záhy jsem rozpoznal, že mu jde o to dostati mě na stranu svého operátora (a tedy v tomto případě i chlebodárce). Nic špatného, ale já jsem spokojen se svým současným operátorem a neměnil bych, ale ten pán se tak snažil... Přišlo mi až trochu kruté mu říci, že o jeho nabídku nestojím. Tak jsme tam tak stáli, on povídal jak je svět skvělý právě s tímto operátorem a já poslouchal. Jsem v některých situacích vyloženě neasertivní, takže jsem v sobě nenalezl vůli k tomu říci pánovi, že se snaží zbytečně. Nakonec dopovídal a já ze sebe vysoukal cos

Nechcete se někdo přihlásit? Viz. http://www.velkyvuz.adam.cz/matrix/uvod.html?PHPSESSID=8f9cb42e42f31fbed11e6712dc9a6e94 Jedná se o šifrovací závod skrz noční Prahu pln překvapení. Tento ročník má být inspirován filmem Kostka. Účastnický poplatek je 250 kč a hra je podmíněna dosažením 18 roku věku. To zní zajímavě, že? Termín registrace je do 18. 3. tohoto roku.

Občas se stane, že člověk nevěří vlastním očím. Nedávno jsem se procházel naším maličkým městečkem a spatřil toto: Jízdní kolo, které se nacházelo na stříšce tel. budky. Zajímavý způsob parkování. Vážně netuším, kdo jej tam takto umístil. To je záhada.. A ještě jedna věc mě docela v poslední době rozesmála. Fotbalová Sparta před začátekm jarní části ligy přišla se zajímavým plakátem, kde se na vás usmívá mladá dívka s nápisem "bude to poprvé, bude to hezké", což mělo jistě evokovat myšlenku na první jarní fotbalový zápas Sparty. Jen na okraj dodávám, že ten zápas - k mé veliké radosti, neb jsem příznivcem jiného týmu - Sparta prohrála 0:3. Vše co je poprvé vůbec nemusí být hezké..

Tedy, pochopitelně, pokud bydlíte v místě, kde nějaké MHD existuje. Já sice pocházím z města, ale naše město je městem pouze formálně, neboť daleko blíže má k tradiční středočeské vsi...., takže MHD znám spíše jen z Prahy. Mnoho lidí na tuto dopravu nadává, tramvaje jsou velmi špinavé, je tam málo sedaček a přehršel lidí, onehdá jsem viděl v metru zvratky, ještě dříve menší kaluž krve (asi tam někdo krvácel za vlast), řidiči autobusů jsou velmi neopatrní při řízení... Stížností by se našlo hodně. Jenomže problém je jinde. MHD slouží nám všem (víceméně) a my jakožto občané jsme za její chod a správu také z části odpovědní. Je to vidět na drobnostech, když např. pustíte staršího člověka sednou (což jsem dnes neudělal a stydím se za to) nebo raději dáte přednost hromadné dopravě v podobě tramvaje před vaším novým nablískaným Fordem (spotřeba paliva překračuje meze pochopitelné zdravým rozumem). Co opravdu nesnáším jsou ucpané silnice auty, ve kterých sedí obvykle pouze jeden člověk. Jistě

Včera jsem s panem Filipem měl tu čest navštívit v prostorách Národní knihovny Klementina výstavu "Snášnliví", kterou uspořádala neziskova Člověk v tísni ve spolupráci s výše zmíněnou Národní knihovnou. Výstava to sice není nějak rozsáhlá, ale vstupné stojí jen symbolických 5 kč, které snad ještě i dnes je možno oželit (platí to i pro zchudlé studenty:-)). První část se sestává z plakátů, které vznikly v Německu a kritizují radikalismus, rasismus. Mezi nejpovedenějšími jsou různé variace společnosti a hákového kříže, ale mým nejoblíbenějším pakátem se stala "vystřihovánka malého nacisty", která nám ukazuje nahé tělo nacistovo, kde chudák vypadá velmi křehce, až jej člověk má touhu bránit a pak nacistu oblečeného do šatů (vysoké boty, hnědá košile, páska na ruce). Nemusím asi podotýkat, že výraz oblečeného nacisty má člověk chuť bránit jen stěží... Navíc ten jeho výraz se od předchozího vyobrazení jaksi změnil.. Na výstavě je zanechána i česká stopa v podobně prací s

Pořídit si nějakou hudbu dnes není takový problém. Ti talentovanější z nás mohou vzít nějaký hudební nástroj a něco si zahrát a ti méně talentovaní (mezi něž i sám sebe hrdě počítám:-)) si musí vystačit s technologiemi záznamu. Pamatuji si na doby, kdy jsem jako oko v hlavě střežil prastaré nahrávky The Beatles na ošoupané audio kazetě, kde byla deska Let it be navíc nahrána v mono kvalitě a zvuk ještě tak nějak divně šuměl... Dnes mám to album v mp3, ale ta stará kazeta je pořád někde uložena. Nostalgie? Asi ano. Hudbu si můžete pořídit legálně či nelegálně. Za originální cd v obchodech se dá zaplatit i 600 kč a - co si budeme povídat - jednak je to někdy předražené a kvalita leckdy pokulhává. Pochopitelně ne vždy.. Jsou tu ovšem i malé, méně známé skupiny či projekty, které svoji hudbu vydávají i nezávislých labelů (nakladatelství) a jejichž cena se pohybuje okolo přijatelných 150 - 200 kč. Vzpomínám si například na skvělou desku -123 minut, která - tuším - stála asi 190 kč. Další mo

Me telo se dnes rano rozhodlo usporadat vseobecne referendum o tom, zda ma vstat a jit do skoly ci nikoliv. Hlasovani bylo tesne. Oblasti okolo nohou byly rezolutne proti a poukazovaly na nebezpecnou fyzickou zatez spojenou s timto ukonem. Protinavrhy prednasla hlava, jez touzila po privalu novych informaci {patrne pod vlivem nejako lobby]... Do skoly jsem nakonec dorazil.. Prima demokracie ma neco do sebe..