Liborův blog

Nějak se mi poslední dobou špatně, na vině nejsou noční můry, ale spíše ty denní..., které považuji za horší. Ty noční zmizí s příchodem probuzení, ale denní zůstávají.

Být asertivní dá někdy zatraceně hodně práce, alespoň tedy v mém případě. Nejsem moc zvyklý se prosazovat a pokud se něco děje, tak se spíše řadím do role nestranného diváka, což je postoj, který má své výhody, ale - želbohu - i jisté nevýhody. Nicméně někdy se poštěstí, že se dostanu do společnosti podobných jedinců, či do situace, které prostě volá po tom, aby někdo něco udělal, řekl či vyřídil. Světe div se, někdy se toho ujmu. Nejtěžší je udělat první krok, např. promluvit na číšníka, o kterém víte, že vás ošidil o 50 korun, pak už je to snadné. Ono se řekne, asertivita je dobrá věc pro mezilidské vztahy, jenže..., kde k ní má člověk neustále sbírat odvahu i v běžných záležitostech?

The Doors (1991) Skupina Doors je neodmyslitelně spojena s hudbou (logicky), ale od roku 1991 také se světem filmu. To totiž fenomenální, uznávaný (a mnohými také zatracovaný režisér) Oliver Stone natočil snímek, který skupině vrátil její bývalou slávu. Filmy Olivera Stona se vždy vyznačovaly určitou nonkonformitou a (dnes velmi módním) "kopáním" do USA (i když ten jeho poslední snímek se takto zrovna netváří). Snímky jako "Četa" a "Narozen 4. července" jsou jistě nezapomenutelné a poskytují divákovi jeden z možných pohledů na vietnamský konflikt. Mně osobně tento pohled vyhovuje a "Četu" řadím již od doby, kdy jsem ji viděl poprvé (tak před 13 lety), mezi své nejoblíbenější snímky, ale to jen tak na okraj…. Film Doors není muzikálem, jak někteří tvrdí, ani to není striktní biografie. Navíc to ani není film o skupině Doors, ale spíše je to "jen" snímek zachycující osudy a život hlavního protagonisty. Jistě, jsou zde zaznamenány skutečné

Včera jsem se rozhodl udělat něco pro kulturní část své osobnosti. Jednoduše řečeno, chtěl jsem zajít do divadla, konkrétně do skvělého divadla Archa, kde již nějaký ten pátek dávají hru jménem "Nickname". Nickanem je hra ze součastnosti a odehrává se v odcizeném (pro někoho) internetovém imaginárním (jak pro koho) prostředí, kde se scházejí 4 "chataři". Víc o hře bohužel nevím, neboť, když jsem - já ubohý naivka - dorazil k pokladně, tak již bylo vyprodáno....smůla... Naproti div. Archa se však nachází takový velký obchodní dům s notoricky známým názvem. Svůj neúspěch jsem si tedy šel kompenzovat do něj. Jak si tam tak prohlížím regály s dvd na prodej, tak můj zrak padne na klenot, který se - bůhví proč - schovává skoro u podlahy, takže jej mají možnost spatřit jen lidé, kteří se po obchodech plazí po břiše...koneckonců, každý máme své zvyky jak nakupovat, ne? Jednalo se o film The Doors z roku 1991 režiséra O. Stonea (ano, ten pán, který natočil výbornou Četu, Nar

Tohle mě dost rozesmálo... Přijde pták k panu doktorovi a říká, "doktore, mně je poslední dobou nějak divně, bolí mě hlava,...". Doktor jej prohlédne a pak s klidem v očích praví, "to nic, to je jen chřipka..." :-).

Předem musím říci (napsat), že nejsem nějakým příznivcem televizního vyhlašování cen typu: nejlepší auto roku atd..., leč díky mezeře v čase jsem shlédl závěr naší soutěže o miss ČR. Zajímavé.... Nechme stranou vůbec podstatu této soutěže a její věrohodnost. Krása je vlastnost značně subjektivní povahy, co se líbí mně nemusí se líbit mému sousedovi. Soutěž miss jako taková by se dala přirovnat k tvrdému boji na trhu, nenabízejí se zde sice např. nové modely aut, ale lidé, konkrétně ženy. S touto osobou se pak - pokud se dobře umístí - počítá jako s určitou tváří, reprezentantkou v podstatě čehokoli. Vůbec nezáleží na tom, kdo soutěž vyhraje, všechny oceněné slečny jsou v podstatě stejné, tedy...ony pochopitelně stejné nejsou, ale to, jak jsou prezentovány v tv a v jiných médiích nabízí značně homogenní pohled. Velmi se mi v soutěži miss07 líbil jeden dotaz moderátora k jedné slečně, když se jí ptal, zda je možné, aby miss world vyhrála opět nějaká češka. Dívka se úsměvně (tak, jak to m

Tak se nám docela hezky rychle udělalo krásné počasí. Jak toho využít?... Rozhodl jsem se investovat do něčeho kvalitního a zakoupit si nové jízdní kolo, neboť a) mé dosavadní kolo je již 13 let staré a nemá už potřebné parametry b) jeho poruchovosti se nevyrovná ani Temelín c) kolo je přeci ekologický dopravní prostředek, tak proč ne? Jenže....peněz není nikdy dostatek, takže zatím jej mám pouze zamluvené a konečnou částku složím až v pátek. V okamžiku, kdy jsem se již rozhodl kolo si koupit a uvědomil si kolik potřebuji peněz, tak mě to trochu zabolelo. Chodím na brigády, doučuji english, atd..., ale vůbec se mi nelíbí prostředky takto získané nějak utrácet. Vím, že to zní asi hrozně, ale když si spočítám námahu lomenou jednou stokorunou a leckdy různé hlouposti, které za tu stokorunu sobě (a nejenom sobě)pořídím, tak to není zrovna hezké... V ten okamžik před cyklo shopem (či jak se to tam u nás jmenuje) jsem zvažoval, zda si bicykl mám skutečně koupit, napadlo mě mnoho dalších věcí

Jistě znáte stránku www.csfd.cz , můžete se tam zaregistrovat a hodnotit pomocí hvězdiček filmy, na tom by nebylo zase až tak něco zvláštního, kdyby.....kdyby se vám po ohodnocení 200 filmu (dalo to práci) nedostalo možnosti absolvovat test z filmových znalostí. Se zájmem jsem se do toho pustil a očekával něco obtížného, ale test byl vcelku lehký, nebyla tam jediná otázka, u které bych vyloženě tápal, takže....jsem prošel, teď se mohu dosyta vyřádit na doprovodných komentářích:-). Ono totiž něco ocenit hvězdičkou (či odpadem!) je nesmírně jednoduché, ale napsat slovně své dojmy už tak lehké není. To, že něco shlédnete a pak o tom ještě přemýšlíte, myšlenky skládáte v slova a ty pak datlujete do nebohé úpící klávesnice je jistě zajímavé. A pak....třeba si to i někdo někdy přečte:-).

Nedávno, tuším, že to bylo včera jsem se bedlivě podíval do svého krásného zeleného (potrhaného) baťůžku. Poslední dobou se mi zdál nějak čím dále "hmotnější" (a to doslova), rozhodl jsem se jej tedy prohledat a vyhodit nepotřebné věci...... Zjistil jsem ale, že v baťohu nosím skoro samé nepotřebné věci. Na dně se mi válely nějaké staré účtenky z PLUSu či z knihovny (také jsem tam nalezl jakýsi igelitový sáček s drobky - nejspíše pozůstatek dřívější svačiny - kterýžto jsem ihned dal do recyklace) a mnoho nepotřebných brožurek a letáčků, které vám lidé většinou nabídnou u vchodu do metra atd... Většinu prostoru v zadní části mi také zabíral dnes již obrovitý "průvodcovský text státního zámku Hořovice", kde často ve zmiňované pozici působím, ale stejně nevím proč sebou ten text nosím, asi jen z nostalgie, kdyby mě totiž někdo vzbudil okolo půlnoci, tak bych mu byl z něj schopen citovat libovolné pasáže... Obdobný stav panoval i v mé peněžence, které je sice plná, ale

Osobně mám velmi rád kina. Mám rád jejich podstatu - velké ztichlé (většinou) sály, ve kterých sedí lidé a toužebně očekávají kulturní prožitek, očka upřena na filmové (stříbrné) plátno, uši nastraženy... Je to krása. Do kina však moc nechodím, neboť návštěva biografu už je často mimo můj účetní plán... a navíc většina lidí se mnou na ty filmy, které bych chtěl vidět, zrovna moc chodit nechce. Je to zvláštní, ale být sám v kině je pro mě velmi odpudivé. Sice je tam všude tma, komunikovat se dá jen velmi omezeně (pokud tedy skutečně do kina jdete na film:-)), ale představa, že ten kulturní zážitek sdílíte jen vy sami (nepočítaje spolusledující, které ale neznáte) je pro mě jakýmsi podivným způsobem chmurná. Výborná jsou i letní kina, panuje v nich příjemná atmosféra jakési uvolněnosti a svobody. Jednou se mi stal takový zvláštní zážitek, byl jsem na filmu "Tenká červená linie" (tuším....) a ve filmu začalo pršet, krátce poté se rozpršelo i v reálnu. Zajímavá souvislost, začal

Někdy je super, když se o vás jiní lidé zajímají. Jsou ale lidé, kteří se o vás sice zajímají, ale vedou je k tomu jisté zištné důvody. Třeba dnes, poklidně si kráčím směrem od Národní třídy (po vydatném obědě ve Voršilské, i když si jsem vědom, že existují JISTÍ lidé, kteří tamní stravu nemají rádi a čaj z té menzy by neváhali přidat na seznam biologických zbraní), když tu mě zastaví milá paní a pozve do kina na Perštýně na jakési dotazníkové šetření s dárkem. Jsa člověkem velmi zvědavým jsem souhlasil, také však z toho důvodu, že se mi něco podobného stalo zhruba před 2 roky, kdy jsem byl za svoji ochotu při výzkumu odměněn 100 kč, což se jistě hodí..:-). Výzkum byl zaměřen na konzumaci piva, což sice není mé hobby, ale rád si takhle někdy..při volné chvilce pivo dám (volných chvilek mám celkem dost). Odměna teď však nebyla finanční, ale obdržel jsem za svoji snahu jen tričko....bez jakéhokoli loga, prostě čisté, bílé triko. Jeden můj kamarád by řekl "lepší než drátem do voka&qu

Seriál Dexter je velmi zajímavým počinem. Zatím jsem viděl pouze prvních 12 dílů (první sérii), které sice končí z větší části uzavřeně, nicméně druhá série je takřka (prý) na spadnutí..... Dexter je z velké rodiny seriálů, jejichž boom (mohu-li to takto označit) odstartoval seriál 24 hodin (který se vysílá i u nás, ale já jsem si jej nikterak neoblíbil) a byl následován dalšími komerčně a divácky úspěšnými seriály jako Lost či Prison break. Tyto seriály se vyznačují zajímavou kompozicí, vyššími finančími náklady než dosud bývalo na seriály obvyklé a hlavně se také snaží být v mnoho ohledech originální. Jistě, často tyto seriály s přibývajícími sériemi ztrácejí svoji novost a neokoukanost (podle mě Prison break)... Dexter je zajímavý tím, že má velmi netradiční hlavní postavu, tou je masový vrah, který však zase až tak masový není a vraždí jen ty, o kterým se domnívá, že se nějakým způsobem provinili proti společenskému či mravnímu řádu. Je to člověk, který z větší části funguje jen ja

Tradice se mají dodržovat. Fotit se každý rok u nějakého objektu může o něčem vypovídat. Například můžete krásně pozorovat změny. S focením se před skálou jsem začal v roce 2005, takže tohle je fotka č. 3. Objekt i osoba jsou stejné jako na předchozích snímcích, jen fotografující se změnil.