The Doors (1991)

The Doors (1991)

Skupina Doors je neodmyslitelně spojena s hudbou (logicky), ale od roku 1991 také se světem filmu. To totiž fenomenální, uznávaný (a mnohými také zatracovaný režisér) Oliver Stone natočil snímek, který skupině vrátil její bývalou slávu. Filmy Olivera Stona se vždy vyznačovaly určitou nonkonformitou a (dnes velmi módním) "kopáním" do USA (i když ten jeho poslední snímek se takto zrovna netváří). Snímky jako "Četa" a "Narozen 4. července" jsou jistě nezapomenutelné a poskytují divákovi jeden z možných pohledů na vietnamský konflikt. Mně osobně tento pohled vyhovuje a "Četu" řadím již od doby, kdy jsem ji viděl poprvé (tak před 13 lety), mezi své nejoblíbenější snímky, ale to jen tak na okraj….

Film Doors není muzikálem, jak někteří tvrdí, ani to není striktní biografie. Navíc to ani není film o skupině Doors, ale spíše je to "jen" snímek zachycující osudy a život hlavního protagonisty. Jistě, jsou zde zaznamenány skutečné události, ale s realitou jako takovou to často nemá mnoho společného. Ve filmu se objevují drogové vize a různé obrazy, které mají jasně asociačně podněcující povahu (např. lezoucí ještěrky, indiáni, atd… Tvůrci filmu přiznali, že se jednalo z jejich strany o jeden z nejnáročnějších snímků na přípravu a provedení filmových efektů), takže pro člověka takříkajíc "neznalého věci" ztrácí film z velké části své kouzlo,…i když - na druhou stranu - člověk, který se o tuto hudbu nezajímá by si obecně asi jen těžko k filmu "The Doors" hledal cestu, což pochopitelně není jeho vada, naopak.

Samotný děj poté čerpá z knihy "No one gets here out alive", což je taková biografie skupiny, kterou jsem jednou držel v ruce, leč nečetl. Má chyba… Na tvorbě se podíleli i žijící členové skupiny Doors, je skutečně fascinující vidět legendárního Roba Kriegera, kterak učí (tehdy) mladého herce Franka Whaleyho hrát na kytaru skladbu "Love me two times", jak nám to ukazuje bonusový dvd disk, který je sám o sobě takovou třešničkou na dortu. Tím se dostávám k hereckému obsazení. V hlavní roli exceluje Val Kilmer (asi jej znáte z filmu Top Gun) v roli Jima Morrisona. Nejde tu jen o vizuální podobu (která se - mimochodem - tvůrcům povedla fantasticky), ale i o celkový herecký projev, který osobně považuji za nejlepší Kilmerovu roli vůbec. Přesvědčivost je slovo, které jeho hraní vystihuje nejlépe, toho kluka budete zároveň milovat i nenávidět. Mezi dalšími herci se představili např. Meg Ryan, můj oblíbený Kyle MacLachlan (aka Dale Cooper z Twin Peaks, či Paul Atreid z Duny) v roli Raye Manzareka, již zmiňovaný Frank Whaley, Kevin Dillon (Četa), či třeba i Billy Idol.

Největším kladem filmu je pochopitelně hudba a také atmosféra, která je opět - jak také jinak - velmi přesvědčivá a působivá. Obzvláště scény z koncertů mají své nezapomenutelné kouzlo (např. Celebration of the Lizard).

Film "The Doors" je filmem, který vás nenechá klidnými. Může vás pochopitelně nudit, ale pokud patříte do skupiny lidí, pro které hudba šedesátých let znamená takřka vrchol umění, tak je tento snímek ideální.

"Tak, zhasněte světla a…….pojď sem, holka, připal mi"

P. S. Včera jsem nešťastnou náhodou shlédl závěr pořadu TV NOVA "Výměna manželek", hádejte, co tam k závěru hrálo za hudbu.....:-)