Liborův blog

Mám celkem rád westerny, tedy, rozhodně ne všechny, ba právě naopak, většinu westernů rád nemám, protože se podle mého názoru jedná o klišoidní příběhy plné tuctové zápletky. Pak je tu ale několik málo snímků, které jsou naprosto geniální (Leoneho westerny). Podobně to mám i s horory. A právě stopy zmizelých jsou trochu netradiční kombinací hororu s westernem. Netradiční? Jak se to vezme. Upřímně, kdo při sledování opuštěného městečka na divokém západě, kde se valí chumel trávy přes pustou ulici, nepocítil takové to lehké mrazení v zádech? Westerny v sobě trochu toho děsu mají... Několik osadníků záhadně zmizelo. Někteří byli nalezeni s podivně proříznutými hrdly, po jiných se úplně slehla zem. Skupinka odvážných mužů s kolty proklatě nízko se je vydává zachránit, jenže - a prozíravý divák to začne tušit už cca po prvních 30 minutách - něco tady není v pořádku... Ano, opravdu není, jenže to "něco" vyleze na povrch s náruživostí comebacku Heleny Vondráčkové definitivně až asi

Do neoficiální rubriky zajímavých internetových odkazů si dovoluji přispět dalším krátkým textem. Digitální knihovna Hathi Trust (http://www.hathitrust.org/) je úžasné místo, kde se dají najít i dost nečekané texty, například kniha "Communism in Czechoslovakia" od Taborskyho (bývalý spolupracovník E. Beneše), která vyšla pouze jednou v šedesátých letech na texaské univerzitě. Texty jsou úhledně naskenované ve formátu pdf, radost sice může kalit skutečnost, že většina knih nejde stáhnout komplet v pdf formátu (pokud nejste zaregistrovaní, což je povoleno jen pro členy "partner institution"), ale jen stránku po stránce, což je dost pracné. Ale progooglovat se k tomu, to byla hotová tantalova muka...

Číst o českém fotbale v angličtině? Dokonce na stránce, která se výhradně věnuje české kopané? Není to sci-fi? Není! Stačí se podívat na http://theczechup.co.uk/ (nebo kliknout SEM ) a je hotovo. Je docela zajímavé podívat se na ten náš malý, lehce zasmrádlý, rybníček, ve kterém pozvolna proplouvají tuční kapříci a tu a tam se objeví i nějaká rychlá štika, pohledem nezaujatého pozorovatele. Autorem webu je Chris Boothroyd. The Czech Up je podle mého názoru zajímavým projektem, který rozhodně stojí za shlédnutí.

Něco se pokazilo a v roce 2013 nastala apokalypsa. Svět se zahalil do mrazu a lidstvo z velké části vymřelo. Těm několika šťastlivcům, kteří přežili, se podařilo usídlit v opuštěných stanicích a tunelech metra velkých měst. Třeba v Moskvě.... Teď je rok 2033 a hráč této 1st person střílečky se dostává do role mladíka Arťoma, na kterého brzy čekají velké věci... Troufám si říci, že tato hra zaujme hned několika atributy. Jednak je to zajímavý příběh postapokalyptické Moskvy (respektive zejména jejího podzemí) a dále zajímavé grafické provedení (hra je z roku 2010) i podařené naskriptované situace. V zásadě se jedná o "tunelovou" střílečku, která ale není stupidně tunelová, tedy nutí hráče tu a tam projít i jinou než naskriptovanou cestou - a pokud zrovna ne, tak se minimálně tváří tak, že daný prostor je vlastně dost obřích rozměrů. Velmi zajímavé je i vybavení, které zcela koresponduje s dobou, kdy se příběh má odehrávat. Neočekávejme tedy nějaké hi-tech zbraně, ale zejména t

Sofia Talvik je zkušená zpěvačka. Narodila se v roce 1978 ve Švédsku a za dobu své kariéry stihla nahrát už několik dlouhohrajících desek. Z její poslední sbírky "épéček" (s názvy L, O, V a E) pak sestavila, prozatím, poslední album s krásných "lynchovským" názvem "The Owls Are Not What They Seem". Před poslechem této desky jsem Sofii vůbec neznal. O poslechu rozhodl obal a název, který v mém případě zahrál na tu správnou strunu. Twin Peaks, to je snad nejlepší seriál co jsem kdy viděl. Navíc bych se měl ještě zmínit, že pro švédské písničkářky mám svoji slabost od doby, kdy jsem slyšel Annu Ternheim ( více zde ). S Annou má Sofia celkem dost společného, krom hudebního žánru je to i stejný rok narození a rovněž i zpívání v angličtině (což kvituji s povděkem). Žánrově jsme tedy u folku s přesahy do popu a country. Celé album působilé velmi dobře, soudržně, zajímavé jsou i texty, kde se Sofia věnuje obligátním věcem okolo lásky a vztahů, ale také třeba i ses

Stále poměrně nový a - relativně - neznámý termín "Flash mob" je jednou z typických věcí pro 21. století. De facto se jedná o nečekané (na první pohled) společenské shromáždění lidí (obvykle svolané přes internet), kteří jsou spojeni například stejným oblečením, stejnými hudebními nástroji, či aktivitou, kterou na daném místě provozují. Dost pozoruhodný druh zábavy, který bývá některými nazýván i jako umění. Má "flash mob" nějaký (sociologický, psychologický) význam, nebo je to jen pouhá klukovina? Těžko říci, možná těží z obecné lidské touhy hrát si, nicméně nepodceňoval bych i hlubší poselství - narušení stereotypů a vyvedení člověka z každodennosti. Každopádně je to docela psina :-). Při brouzdání všemocným yotube je možno nalézt několik pozoruhodných video záznamů z různých "flash mobů". Doporučuji zejména ty níže. A tady je taková dost netradiční "zombie walk"...

Trochu hloupý nadpis, snad i trochu hloupý článek. Předesílám, že následující text je s největší pravděpodobností jen snůška hloupostí, nebudu se pokoušet jej nějak obhajovat a dokazovat (protože to prostě často ani nejde), zakládá se jen na několika dojmech a pocitech a zejména na potřebě se trochu vypsat. Terapie psaním? Snad. Obecně převládá názor, že současná hospodářská krize je jen stínem krize daleko větší, a to morální. Něco podobného tvrdil už za první republiky Baťa a i dnes se najdou lidé z různých společenských, náboženských a i jiných kruhů, kteří by nad výše uvedenou větou pokývali hlavou. Pokud se skutečně jedná o krizi mravní (morální), a já předpokládám že ano a budu z daného předpokladu i vycházet, pak nás rozhodně nečeká jednoduchá náprava. Lidé ale chtějí nalézt jednoduchá řešení na komplikované problémy, snad proto se neustále hovoří o boji proti korupci, o zlepšení vzdělanosti národa, či třeba i o boji proti chudobě. Všechny tyto záležitosti je jistě chválihodné ř

Po volbách je každý generál. Tak ODS prý velmi uškodilo to, že provádí nepopulární reformy. Zajímavé, osobně se domnívám, že občané by dokázali nějak nepopulární reformy překousnout, kdyby na konci onoho tunelu viděli aspoň nějaké světlo (a tím světlem nebyl zrovna rozjetý vlak). Ono se to těžko uskromňuje, když jeden vidí práci "kmotrů" a jim podobných, že... A také se objevila slova, že jediný, kdo může zachránit pravici je Klaus, navrativši se do role "leadera sjednocené pravice". To už to s nimi musí být tedy hodně špatné, když se na "trůn" povolává i "otec zakladatel" :-).

"Nepřizpůsobiví nám nebudou diktovat", hlásá jeden ze sloganů politické strany Suverenita, jejíž tváří je známá mediální osobnost Jana Bobošíková. Vedle ní se na plakátu vyjímá i velmi přizpůsobivá Olga Zubová (při vší úctě, vyměnit Zelené za Suverenitu, to už vykazuje značnou míru přizpůsobivosti). Já osobně mám daleko větší obavy z oněch "přizpůsobivých", kteří se dokáží vždy a za každé situace (a pochopitelně i za každého politického režimu) přizpůsobit a znovu etablovat do výhodné pozice. Mám daleko větší obavy z lidí, kteří se dokáží přizpůsobit poměrům panujícím ve zpolitizované státní správě, dát na rady "kmotrů" a tak trochu si v rámci populárního "jánabráchismu" přihrát vzájemně různé výhodné zakázky. Asi jsem rovněž nepřizpůsobivý.

La Cara oculta je pozoruhodným filmem režiséra Andrése Baize, který toho na svém kontě zrovna moc nemá. O to více tento snímek vynikne, neboť já osobně jsem od tohoto díla neměl pražádná očekávání a nakonec jsem byl velmi (podtrženo), velmi překvapen (a to, prosím, pozitivně). Dirigent Adrian je velmi úspěšný umělec, má i půvabnou přítelkyni Belen, jejich vztah však po čase dostane jisté menší trhliny. Následkem toho Belen jednoho dne zmizí, na rozloučenou nechá Adrianovi pouze několik vteřin videa natočeného na fotoaparátu, "jdu pryč, nehledej mě." Adrian je pochopitelně zdrcen, ale brzy poté si nachází novou přítelkyni - Fabianu. Ta vždy toužila po bohatém a úspěšném partnerovi. Ano, úvod filmu (cca prvních 30 minut) vypadá skoro jako vystřižený z růžové knihovny, nicméně to je jen příprava dobrého "podhoubí" pro následující zajímavé dějové zvraty. Příběh a podivná, místy velmi mrazivá atmosféra, jsou největší atributy tohoto díla a vyzrazovat je lidem by byl čin

Nejsem zrovna typický seriálový divák - i když, ruku na srdce, jak takový divák vypadá? - nicméně o britském sitcomu Citizen Khan tu rozhodně musím něco napsat, neboť se mi velmi dobře trefil do vkusu. V zásadě je to originálně neoriginální seriál. Neoriginalita spočívá v tom, že těží z klasických sitcomů a typického britského humoru, originalita pak z netradičního prostředí, které celý tento žánr dostává do jiné roviny. V tomto případě se jedná o pákistánskou komunitu muslimů v Birminghamu (konkrétně ve Sparkhillu), kde se do centra dění dostává (či, lépe řečeno, vecpává) Mr. Khan, samozvaný "community leader", odborník na vymýšlení lží, komplikaci všech možných i nemožných situací a (a to zejména!) kriket! Mr. Khan je hlavou rodiny, v níž se - krom něj, pochopitelně - nacházejí samé ženy. Mnoho humorných zápletek pramení z toho, že Khan si vymyslí nějakou lež (aby si ulehčil jakousi absolutní banalitu), všichni mu ji uvěří, což posléze roztáčí dost zajímavé události, jež mo