O lidech a tak obecně...

Trochu hloupý nadpis, snad i trochu hloupý článek. Předesílám, že následující text je s největší pravděpodobností jen snůška hloupostí, nebudu se pokoušet jej nějak obhajovat a dokazovat (protože to prostě často ani nejde), zakládá se jen na několika dojmech a pocitech a zejména na potřebě se trochu vypsat. Terapie psaním? Snad.

Obecně převládá názor, že současná hospodářská krize je jen stínem krize daleko větší, a to morální. Něco podobného tvrdil už za první republiky Baťa a i dnes se najdou lidé z různých společenských, náboženských a i jiných kruhů, kteří by nad výše uvedenou větou pokývali hlavou. Pokud se skutečně jedná o krizi mravní (morální), a já předpokládám že ano a budu z daného předpokladu i vycházet, pak nás rozhodně nečeká jednoduchá náprava.

Lidé ale chtějí nalézt jednoduchá řešení na komplikované problémy, snad proto se neustále hovoří o boji proti korupci, o zlepšení vzdělanosti národa, či třeba i o boji proti chudobě. Všechny tyto záležitosti je jistě chválihodné řešit, ale nemělo by se zapomínat na to, že to vše je jen součást daleko většího problému, který stojí v pozadí. Dovolím si jej označit za problém "infikovanosti". V tomto případě budu vycházet z teorie "memů" R. Dawkinse (z jeho knihy Sobecký gen), kterou tu nebudu dále rozvádět (kniha je to dostatečně známá a i kdyby ne, tak předpokládám, že počítačově gramotný čtenář/ka bude sto si potřebné informace vyhledat). Předpokládejme, že některé memy jsou špatné, zlé. Vím, že to dost zavání normativními hodnotícími soudy, nicméně odhlédněme od termínů "dobré" a "zlé" a nazvěme za "zlé" ty, kteřé jsou v nějakém rozporu s představou dobře fungující společnosti. Pod termínem "dobře fungující společnost" si představuji společnost víceméně rovných lidí (v oblasti práva), která funguje transparentně, dále rozvádět tento termín je dost obtížné. Musím se přiznat k tomu, že "dobře fungující společnost" umím jen těžko "narvat" pod nějakou škatulku, nicméně se domnívám, že žádný takový ideál snad ani neexistuje, vždy se mu můžeme v naší světové realitě jen přibližovat. Jsou však země, kde je toto přibližování daleko nápadnější a výraznější než je v České republice (Německo, Švýcarsko, Švédsko,...).

Lidé se špatnými memy jsou jako nákaza, svým způsobem chování předávají virus "nekompatibilnosti s dobře fungující společností" dále a vzniká tak ona výše zmíněná "infikovanost". Pokud se rozšíří v dostatečně velkém množství, pak lze hovořit o tom, že infikována je celá společnost. Taková společnost má často znaky "dobře fungující společnosti", nicméně to vše je jen takový Potěmkin, v podstatě funguje na zcela jiných, snad sobeckých, nealtruistických, vazbách.

Jsem ochoten připustit, že prakticky každý člověk je ve své podstatě sobcem. Kultura, výchova, jež nás formuje, mnohé jedince však naučila tyto své (snad přirozené) sklony potlačovat a snažít se žít trochu jinak. Ono "jinak" může být také jedním z atributů výše zmíněné "dobře fungující společnosti". Pokud však výchova neproběhla (z různých důvodů, ať už jsou ekonomické či sociální povahy nebo něco zcela jiného), pak se jen těžko mohou položit základy "dobře fungující společnosti". To vše je ještě násobeno tím, že takto infikovaní jedinci obvykle onu nákazu přenášejí dále na své potomky, kteří mají další potomky, atd (slovo nákaza tu nepoužívám v pejorativním významu), což za nějakou dobu, v kombinaci s jinými faktory, může vést až ke stavu docela "slušného" morálního a společenského úpadku (ve smyslu výše uvedeného, i člověk, který je nenakažen, ba co více, je dokonce vůči určitému počtu infikovaných ve svém okolí imunní, může pak být "převálcován", když jejich počet stoupne nad kritickou míru).

Do stavu, který mnohým z nás není zcela neznámý.

Jak z toho ven nevím, chtěl bych jen podotknout, že ona náprava, po které tu každý tak toužebně volá (a někdo ji spatřuje v aristokratické tváři politika z TOP 09, jiný zase v síle komunistického programu) je proces, který je extrémně dlouhodobý a pokud se nebude dělat důsledně, tak z veškeré snahy bude jen další "Potěmkin". A to už si snad ani dovolit nemůžeme.