Post Roma

Jsem zpátky v krásné české krajině. Chtěl jsem sem napsat něco o mé cestě do města měst, ale zážitků je ještě celkem dosti a musím si je trochu zkontemplovat. Prostě nějak poslední dobou moc nestíhám, snažím se dočíst knihu od historika Vebera "Únorová tragédie" a pustit se následně do Quo Vadis od Sinkiewicze, ale obávám se, že času nebude moc. Také jsme si dal předsevzetí trochu více sportovat, každý týden jít na squash. Poslední dobou mám pocit, že se v této hře trochu zlepšuji, takže doufám, že bude jen lépe. Snad svého předsevzetí dodržím. Také se snažím KONEČNĚ si obstarat in-lineové (ach, ta čeština) brusle. Je toho hodně... A také jsem chtěl cosi napsat o novém albu Prodigy, které je docela fajn, ale..internet se mi v posledních dnech trochu vyhýbá. Tak snad až bude trochu více času.

Končit se má pozitivně, ne?

Dejme k dobru jednu anekdotu: Potká Kohn smutně sedící Roubíčka a ptá se jej proč je takový smutný. Roubíček říká, "Ále, syn mi odjel na studia do Evropy a vrátil se pokřtěný, tedy jako křesťaň!". Kohn odvětí,"to je zvláštní, že to říkáte zrovna mně, můj syn také odjel do Evropy na studia a vrátil se jako křesťan!". Tak jsou smutni oba, jdou tedy za rabínem a říkají mu"Rabi, naši synové odjeli na studia a vrátili se jako křesťané! Co máme dělat?". Rabi se zarazí a řekne, "to je zvláštní, že to říkáte zrovna mně, můj syn také odjel na studia a stal se tam křesťanem!". Tak jsou smutni všichni. Jdou tedy do templu a tam se modlí k Jahvemu a hle... Jahve se jim zjeví a ptá se jich "Čehožpak si po mně žádáte, děti moje?". A oni promluví "Jahve, Bože náš, naši synové odjeli na studia a stali se tam z nich křesťané, co máme dělat?". Bůh se zamyslí a řekne, "to je zvláštní, že to říkáte zrovna mně...."