Liborův blog

Minulost máme za sebou, budoucnost před sebou. Nevidíme budoucnost, vidíme minulost. Je to podivné, na zádech nemáme totiž oči. - IONESCO Co je na minulosti tak fascinujícího, že někdo dokáže žít zcela ponořen v ní a odmítat - už z principu - vše nové, jiné? Nejsem založením zcela konzervativní člověk, i když určitou míru konzervativismu v sobě asi mám, minimálně jsem tuto "vlastnost" uváděl (jako vítané východisko) při všech těch neoriginálních pohovorech, kdy se vás "ejčár" ptá na to, jaké jsou vaše slabé vlastnosti. Minulost má ale oproti budoucnosti jednu podstatnou výhodu - je daná a nemění se. Může se měnit její interpretace, ale ta už zákonitě vychází z přítomného vnímání momentálního sociokulturního rozpoložení (Bílou horu tak třeba vnímal jinak Denis, jinak Nejedlý, apod.). Minulost, historie je tedy do jisté míry čitelná. Můžeme si tedy číst o starých Athénách v pátém století před Kristem, o vzestupu tamní demokracie (isonomia), válkách se Spartou, o velk

Swing Kids je americký film odehrávající se v roce 1939 v nacistickém Německu. Matně si pamatuji, že jsem jej už kdysi viděl na obrazovkách čerstvě se narodivší TV NOVA v hlavním vysílacím čase (20:00), což by dnes asi bylo nemožné... Pro našince je možná slušným plusem to, že se film prakticky celý natáčel v matičce Praze a na záběrech to je znát. Naštěstí to není znát prvoplánově, neboť děj se odehrává v Hamburku (a tam by se panorama Hradčan asi vyjímalo dost podivně). Následkem filmování v Praze je i to, že si ve snímku Swing Kids střihlo větší i menší role několik našich herců. Za všechny můžeme jmenovat třeba Naďu Konvalinkovou, která má moc hezkou scénu s Christianem Balem. Kdo by to dnes řekl, že současný populární představitel Batmana se kdysi (a to doslova) válel po Konvalinkové? :) Inu, herci obecně je to,co filmu určitě pomáhá. Krom výše zmiňovaného Christiana (a Konvalinkové) tu má skvělou hlavní roli Robert Sean Leonard a v roli nacisty se představil i Kennet Branagh (zná

Karel Poláček byl autorem úžasné knihy "Muži v offsidu", kterou jsem četl hned 2x (a to prosím podobné činy několikanásobné četby téhož praktikuji jen zcela okrajově...), právě v této publikaci vkládá svým postavám do úst několik vět hodných menšího filosofujícího pojednání stran toho, zda je lepší být fotbalovým divákem a užívat si hru s co možná nejvíce objektivním pohledem, či zda se stát fotbalovým fanouškem, který straní svému týmu a prožívá s ním jeho radosti i strasti. Ano, není těžké uhádnout "správnou" odpověď, byť dnes může znít poněkud naivně. Objektivního fotbalového zanícení ale aby dnes pohledal snad přímo vesmírným teleskopem. Já pochopitelně nečiním výjimku. Fotbal je krásná hra, strhující a přímo vybízející k porovnávání strategií a přístupů, jak "prohnat mít soupeřovým goalem", či "kterak si načasovat dobře formu a fazónu". Mistrovství světa v kopané je tak logickým vyvrcholením čtyřletého cyklu a bezesporu doslova nirvanou pro

Co naplat, P. K. Dick je jedním z mých oblíbených autorů a jako takovému mu občas prominu i nějakou tu slabou chvilku. Vždyť těch chvilek krásných (ve společnosti jeho knih) bylo tolik. Je to možná podobné jako s lidmi, když někoho máte tuze rádi, tak mu (ji) také s ochotou prominete občasné excesy. Ano, ne všechny knihy od Dicka bych se samozřejmostí zařadil do svého osobního "zlatého fondu literatury", ale minimálně díla jako byly UBIK , či Temný obraz považuji za knihy, které mi svým způsobem trochu změnily nazírání na svět (i když možná to bude také tím, že jsem obě četl v době, kdy se mi osobnost a životní hodnoty hodně formovaly) a dodnes ve mně doznívají. Pak tu jsou samozřejmě také knihy (kupříkladu Sluneční loterie), které naopak osobně považuji za povrchní a nevydařená díla, ale jak jsem psal výše, dokáži to panu Dickovi blahosklonně odpustit. Dickova kniha Vykolejený čas (v originále Time Out of Joint) by šla zařadit mezi tzv. "dystopie". Příběh nás zaved