Proč mám rád historii?

Minulost máme za sebou, budoucnost před sebou. Nevidíme budoucnost, vidíme minulost. Je to podivné, na zádech nemáme totiž oči. - IONESCO

Co je na minulosti tak fascinujícího, že někdo dokáže žít zcela ponořen v ní a odmítat - už z principu - vše nové, jiné?

Nejsem založením zcela konzervativní člověk, i když určitou míru konzervativismu v sobě asi mám, minimálně jsem tuto "vlastnost" uváděl (jako vítané východisko) při všech těch neoriginálních pohovorech, kdy se vás "ejčár" ptá na to, jaké jsou vaše slabé vlastnosti.

Minulost má ale oproti budoucnosti jednu podstatnou výhodu - je daná a nemění se. Může se měnit její interpretace, ale ta už zákonitě vychází z přítomného vnímání momentálního sociokulturního rozpoložení (Bílou horu tak třeba vnímal jinak Denis, jinak Nejedlý, apod.). Minulost, historie je tedy do jisté míry čitelná. Můžeme si tedy číst o starých Athénách v pátém století před Kristem, o vzestupu tamní demokracie (isonomia), válkách se Spartou, o velkém kulturním a námořním vzestupu, o sociálním deficitu demokracie a u toho všeho vědět, že stejně za nějakou dobu přijdou ti Makedonci a po nich Římané a po nich... Můžeme si dát minulé věci do souvislosti s těmi méně minulými a být takříkajíc "v obraze".

To u přítomnosti ale nelze (pomineme-li, že přítomnost de facto neexistuje). Můžeme zastávat nějaké názory, které nám přijdou stoprocentně správné a obecně platné, ale pak stejně po několika dekádách zjistíme (pokud budeme schopni tak významné vnitřní sebereflexe), že tyto názory byly v podstatě defektní. Stejně jako dříve touha po beztřídní spravedlivé společnosti (jistě mnohými myšlena zcela upřímně a altruisticky) nakonec vyústila do despotických a v konečné fázi i dost technokratických a odosobnělých režimů. To vše už jsme dnes schopni tak nějak reflektovat, nicméně nabízí se zde otázka, zda se momentálně nedopouštíme něčeho podobného, co budou budoucí generace vnímat jako velice negativní aspekt současné společnosti. Nejsme snad příliš závislí na Smithově "neviditelné ruce" ekonomiky, která hrozí zardousit slabé a bědné? Nepropadli jsme snad příliš myšlenkám multikulturalismu a neskončí tyto ideje nesmyslnými budoucími konflitky? Nejsme příliš závislí na stále rychleji se ztenčujících přírodních zdrojích? Co z toho všeho nám budou potomci (budou-li nějací) vytýkat?

Proto mám rád historii. V porovnání s budoucností se jeví jasně a zřetelně a dává smysl.