Liborův blog

V daleké zemi za velkou louží - dříve známou jako Spojené státy - ale nastaly věci. Z nějakých neobjasněných důvodů se totiž prakticky přestaly rodit děti a zděšená společnost se vydala všanc některými lidmi tak adorované vládě "pevné ruky". Výsledkem je pseudokřesťanský stát s názvem Gileád. Ano, to je úvodní zápletka románu Margaret Atwood s názvem Příběh služebnice (nečetl jsem), jehož filmová podoba letos navštívila naše televizní obrazovky. Co si budeme povídat, doba optimistické budoucnosti a la Star Trek je víceméně fuč. Dnes převládají antiutopie, které budoucnost nelíčí moc pozitivně. Není asi potřeba dodávat, že Příběh služebnice je antiutopií jako vyšitou, která si místy nezadá se známou Orwellou budoucností roku 1984. Pokud k tomu navíc přidáme současnou módu vyprávět románové příběhy formou seriálů (které leckdy mají lepší dramatickou úroveň než klasické celovečerní filmy), tak je tu zaděláno na solidní úspěch. Seriál Příběh služebnice nás tak v deseti dílech při

Spousta sci-fi knih pojednává o tom, kterak se skupina odvážných poutníků kosmem vydá k nějaké vzdálené galaxii, něco tam zažije, něco ji třeba zabije, něco tam objeví, atd. (variace mohou být různé). Jen málo knih ale je o tom, co se stane, když se někteří kosmonauté vrátí domů na matičku Zemi. Asi každému čtenáři sci-fi knih bude něco říkat pojem "diletace času". Zjednodušeně řečeno - čas je relativní, 10 let tady na Zemi se může kosmonautu na jeho cestách jevit jen jako třeba pouhý týden. Právě díky této diletaci se nám tak v Lemově knize na Zemi vrací kosmonaut Hal Breg, který zestárl jen o 10 let, nicméně na Zemi uplynulo let asi 120. Za 120 let se dokáže svět pěkně změnit. Jistě, byly doby, kdy nějaké to století navíc nešlo moc poznat, ale náš současný svět se od toho z roku 1897 liší docela značně. Existuje navíc důvodné podezření, že tempo změn se může s přibývajícím časem jen zrychlovat.... Hal Breg se tedy vrací do světa, kterému vůbec nerozumí a z prvních stránek k

Postava Andreje Babiše nechává zcela klidným asi jen málokterého člověka. Názory na jeho osobu se různí na škále od absolutní adorace po zatracení. Není tedy určitě s podivem, když se na pultech knihkupectví objeví kniha, která se snaží zmapovat pozadí tohoto velkokapitalisty a politika. A rovněž určitě není s podivem, když právě za touto knihou stojí autorský tandem Vlasatá - Patočka, redaktoři Deníku Referendum, který na některé aspekty podnikání A. Babiše už delší dobu poukazuje. Asi je dobré zmínit, že Deník Referendum pravidelně čtu (internetový deník se profiluje jako levicový, blízký pozicím sociální demokracie, respektive skupině idealiste.cz), takže je asi jasné, že Babiš z knihy nebude zrovna tím křišťálově čistým člověkem, na nějž by se pěly na stránkách pochvalné ódy. Od toho je tu koneckonců jeho (nebo kolegy Marka Prchala?) vlastí kniha "O čem sním, když náhodou spím." "Žlutý baron" se tak snaží nahlodat marketingovou vizi Babiše jakožto úspěšného podn