Příběh služebnice

V daleké zemi za velkou louží - dříve známou jako Spojené státy - ale nastaly věci. Z nějakých neobjasněných důvodů se totiž prakticky přestaly rodit děti a zděšená společnost se vydala všanc některými lidmi tak adorované vládě "pevné ruky". Výsledkem je pseudokřesťanský stát s názvem Gileád.

Ano, to je úvodní zápletka románu Margaret Atwood s názvem Příběh služebnice (nečetl jsem), jehož filmová podoba letos navštívila naše televizní obrazovky. Co si budeme povídat, doba optimistické budoucnosti a la Star Trek je víceméně fuč. Dnes převládají antiutopie, které budoucnost nelíčí moc pozitivně. Není asi potřeba dodávat, že Příběh služebnice je antiutopií jako vyšitou, která si místy nezadá se známou Orwellou budoucností roku 1984. Pokud k tomu navíc přidáme současnou módu vyprávět románové příběhy formou seriálů (které leckdy mají lepší dramatickou úroveň než klasické celovečerní filmy), tak je tu zaděláno na solidní úspěch.

Seriál Příběh služebnice nás tak v deseti dílech přivádí do tohoto ponurého světa, kde úloha ženy byla degradována na "chodící dělohu", která má zakázáno vlastnit jakýkoli majetek, číst si (za to je trest useknutí prstu - a to jen tak pro začátek), či nějak svobodně myslet. Svět je vyhrazen výhradně mužům, zejména pokud patří k prominentním příslušníkům vládnoucí strany.

Celý svět je v seriálu zobrazen celkem přesvědčivě, byť mně osobně ta proměna země z demokratické republiky do šílené totality přišla lehce absurdní. Nejsem naivní natolik, abych si myslel, že něco podobného nikdy nehrozí, jen jsem toho názoru, že případný přechod z demokracie do Gileádu by trval o něco déle (zde se vše seběhne za dobu 1 - 2 let).

Hlavní hrdinkou je Offred (Elisabeth Moss), služebnice, která má to "štěstí", že je i v tomto trudném světě stále plodná a může tak přivádět na svět jeho nejcennější komoditu - děti. Offred je tak ve stavu jakéhosi sexuálního otroctví, každý měsíc (když má plodné dny) se musí účastnit "obřadu" sexuálního styku se svým pánem (prominentní člen strany), kterému - dle tradic biblického příběhu - přihlíží i mužova zákonná manželka. Bizarní, že?

Největší síla seriálu podle mě spoléhá v jeho začátku, kdy vám představuje absurdity Gileádu (kamenování, popravy,…), což je v ostrém kontrastu se světem "před", na který Offred občas vzpomíná. Nechci tvrdit, že pak by seriál něco jako ztratil grády, ale už nenabízí nic více a zejména se zaměřuje na vnitřní život hlavní hrdinky, což je bezesporu fajn, ale já jsem se neubránil touze, aby nám tvůrci ukázali trochu více z nastíněného hnutí odporu, ze struktur vládnoucí strany, apod. Celý seriál pak - tak trochu v duchu knihy - končí hodně otevřeným koncem, což jsou pochopitelně otevřená vrátka k dalším sériím.

Koneckonců proč ne, v Gileádu je toho tolik k vyprávění…