Liborův blog

  Filmy zaobírající se dospíváním mají nespornou výhodu v tom, že mnoho diváků si svoji osobní zkušenost prožilo (respektive prožívá - a je celkem jedno jestli v 15 nebo v 50) a není tak velký problém se s postavami ztotožnit. Toto samozřejmě platí i na Kings of Summer, protože film je v první řadě o dospívání, poté o dospívání a poté...hm, možná trochu o hadech a lovu kuřat v lese. Osobně mám s podobnými filmy trochu problém, ne vždycky mě totiž baví. I Kings of Summer bych rozdělil na poloviny. Ta první mě moc nebrala. Na humor jsem si zvykal jen velice těžce, příběh mi přišel předvídatelný a některé scény byly jednoduše podivné. Zhruba v polovině se to ale překlopilo, já si na podivné postavičky zvykl a začaly mě více zajímat. Není to poprvé, co se mi něco takového přihodilo. Přitom Kings of Summer není nějakým náročným filmem, daleko více naplňuje škatulku americké nezávislé letní oddechovky, nicméně i k nenáročným dílům vede někdy kostrbatá cesta. Kamarádi ze střední Joe a Patrick

 Uprchlická krize je jednou z (mnoha) výzev současného světa a bylo jen otázkou času, něž se tomuto fenoménu bude věnovat i nějaký televizní seriál. Mozaika příběhů několika lidí z detenčního centra pro uprchlíky v Austrálii má své reálné předobrazy (jak tvůrci neopomenou před každých z celkem šesti dílů seriálů v úvodu zmínit). Patrně záměrně byly vybrány osudy dost rozdílné, kdy lidé na útěku mají různé motivace, jinak se jim daří ekonomicky, mají jiné rodinné zázemí, apod. Co je však společné, je přímo hmatatelná míra frustrace z jejich osudu. Ta se zejména v prvních dílech přelévá i na diváky a vytváří tak ambivalentní pocit, kdy si na jednu stranu chcete pustit další díl, ale na stranu druhou vám z toho moc dobře není.  Zapomeňte na to, že by se zde servírovaly kdovíjaké "happyendy" plné kýčovitého uvědomění typu "jsme přece všichni lidi" a "na kulturních rozdílech nezáleží". Cesta Ameera z Afghánistánu přes Pákistán a Indii do vysněné Austrálie (kde,