Stanislaw Lem - Návrat z hvězd

Spousta sci-fi knih pojednává o tom, kterak se skupina odvážných poutníků kosmem vydá k nějaké vzdálené galaxii, něco tam zažije, něco ji třeba zabije, něco tam objeví, atd. (variace mohou být různé). Jen málo knih ale je o tom, co se stane, když se někteří kosmonauté vrátí domů na matičku Zemi.

Asi každému čtenáři sci-fi knih bude něco říkat pojem "diletace času". Zjednodušeně řečeno - čas je relativní, 10 let tady na Zemi se může kosmonautu na jeho cestách jevit jen jako třeba pouhý týden. Právě díky této diletaci se nám tak v Lemově knize na Zemi vrací kosmonaut Hal Breg, který zestárl jen o 10 let, nicméně na Zemi uplynulo let asi 120. Za 120 let se dokáže svět pěkně změnit. Jistě, byly doby, kdy nějaké to století navíc nešlo moc poznat, ale náš současný svět se od toho z roku 1897 liší docela značně. Existuje navíc důvodné podezření, že tempo změn se může s přibývajícím časem jen zrychlovat....

Hal Breg se tedy vrací do světa, kterému vůbec nerozumí a z prvních stránek knihy je to skutečně znát. Bohužel tento dojem se trochu přesouvá i na čtenáře, prvních asi 50 stran je dost zmatených a nepřehledných. Ano, je to patrně autorův záměr - vystavět čtenáře podobnému chaosu, jaký dopadá i na kosmonauta Hala, nicméně zároveň si dokážu docela dobře představit situaci, kdy leckterého potenciálního čtenáře takový úvod knihy dokáže odradit od dalšího čtení. To by ale samozřejmě byla chyba, protože v rámci žánru tato Lemova kniha patří mezi absolutní špičku (tedy podle mého názoru).

Docela unikátní už je třeba to, že kniha vyšla v roce 1962 v tzv. "východním bloku" a budoucnost, do které se Hal Breg dostane, nelíčí zcela v růžových barvách. Ano, v roce 1962, kdy i u nás horko těžko vůbec patřičné úřady skously to, že sci-fi také může patřit mezi "hodotné žánry" (a ono je to i moc hezky vidět na všech těch různých doslovech světových sci-fi knih, které tu v té době vyšly, to je obhajoba žánru jako takového v celé své kráse). Není to tedy vyloženě nějaká "dystopie", ta budoucnost je pořád relativně fajn, ale...., už to zpochybnění absolutně optimistického vývoje stojí za pozornost. Lidé v této knize totiž dospěli ve své snaze o pohodlí a vlastní bezpečí do takové fáze, kdy de facto pohřbili vlastní lidství. Halu Bregovi se tak odcizují ještě více a není divu, že sám sobě si někdy připadá jako neandrtálec ve 20. století.

Lem nepatří mezi ten typ autorů, kteří své čtenáře dostanou na dlouhou nudli nečekaných zvratů, do níž se knihomolové zakousnou jako buldoček do své kosti. Kdepak, Lem je přemýšlivý, chvílemi skoro filosofující. Jeho knihy postrádejí ten akční "drajv", ale o to více dokážou vyniknout některé jeho úvahy. Kniha navíc obsahuje zajímavý a podle mě i dost uvěřitelný nástin života budoucí společnosti. Dost mě zaujal také jeden z vynálezů v knize - opton, což je prakticyk něco jako naše dnešní čtečka na knihy. Pozoruhodné, jak Lem v tomto dokázal předvídat i naši budoucnost.