Kultura X kultura

Včera jsem se rozhodl udělat něco pro kulturní část své osobnosti. Jednoduše řečeno, chtěl jsem zajít do divadla, konkrétně do skvělého divadla Archa, kde již nějaký ten pátek dávají hru jménem "Nickname". Nickanem je hra ze součastnosti a odehrává se v odcizeném (pro někoho) internetovém imaginárním (jak pro koho) prostředí, kde se scházejí 4 "chataři". Víc o hře bohužel nevím, neboť, když jsem - já ubohý naivka - dorazil k pokladně, tak již bylo vyprodáno....smůla...

Naproti div. Archa se však nachází takový velký obchodní dům s notoricky známým názvem. Svůj neúspěch jsem si tedy šel kompenzovat do něj. Jak si tam tak prohlížím regály s dvd na prodej, tak můj zrak padne na klenot, který se - bůhví proč - schovává skoro u podlahy, takže jej mají možnost spatřit jen lidé, kteří se po obchodech plazí po břiše...koneckonců, každý máme své zvyky jak nakupovat, ne? Jednalo se o film The Doors z roku 1991 režiséra O. Stonea (ano, ten pán, který natočil výbornou Četu, Narozen 4. července, JFK a průměrného Alexe Velikého). Film jsem viděl asi už 3x, ale...vždy jsem jej měl od někoho pouze půjčeny, takže to nebylo to úplně pravé.

Abych byl upřímný, tak tento film a skupina Doors obecně jsou moji velkou srdeční záležitostí, jíž se vyrovná jen máloco (možná tak maximálně zážitky z dětství s Dobrodruhy z vesmíru:-), díky nimž mi jeden můj kolega říká, že nejsem normální:-)), vlastnictví tohoto filmu bylo mým snem po mnoho dlouhých let, leč....nebylo lehké jej sehnat, nikde v obchodech, kam jsem chodil jej neměly, a na sítích se také nevyskytoval (a pokud ano, tak v hrozném formátu, který přehrál jen jakýsi vclr player, jehož instalace a obsluha jsou hroznými muky,...skoro takovými, jako pracovat ve společnosti démonicky duševně vyšinutého větráčku na procesoru.......). Takže....když se neúspěch někdy změní v úspěch, možná si toho druhého úspěchu užijete o to víc... Už se na Doors těším, škoda, že tady v Praze nemám nějaký dvd přehrávač, už bych měl na dnešní večer krásný program:-).