Nějak se mi poslední dobou špatně, na vině nejsou noční můry, ale spíše ty denní..., které považuji za horší. Ty noční zmizí s příchodem probuzení, ale denní zůstávají.
Hru Zkurvení havlisti jsem nedávno viděl na prknech Divadla v Dlouhé a řekl jsem si, že by si určitě zasloužila několik blogových řádek. Luboši Balákovi z Komediografu se totiž povedlo dát dohromady kus, který je velmi aktuální a má ve své jednoduchosti a stručnosti velmi dobře napsaný text. Tři chlapíci, rozumbradové chodí pravidelně do sauny vyplavit všechny ty toxiny a obecně veškerý hnus. Spolu s fyzickou toxicitou ale vyplavují i tu emoční a o ní je hra zejména. Všichni tři (představuje je trio herců Miroslav Hanuš jako Bořek, Tomáš Měcháček jako Vladan a Karel Zima jako Hubert) v sauně přetřásají "populární" problémy dnešní doby. Problémy se školstvím a autobazary počínaje a Evropskou unií a množstvím vaty konče. Ony tři pány také spojuje zpackanost jejich vlastních životů. Tu má někdo příliš dominantní manželku, další neumí sázet a prohrává velké sumy peněz a poslední se trápí s lacinými auty z pochybných bazarů. Vzájemný marasmus ale nevede k nějaké "kolegi...
V říjnu roku 2024 vydal po zhruba 4 letech novou desku muž jménem Dan Snaith, kterého ale fandové elektronické hudby znají spíš po projektovým jménem Caribou. Alba od Caribou se obecně dobře poslouchají, ještě v době kdy si říkal Manitoba mi jeho tvorba přišla trochu hůře uchopitelná, ale nyní to tak podle mě už tolik neplatí. Rozhodně se však nedá říci, že by se jednalo o nějakou hudbu středního proudu, ale občas mě při poslechu napadlo slovíčko "sweet" a některé skladby byly správně citlivé a jiné správně kopaly tam, kde měly :). Úvodní skladba "Broke My Heart" je velmi chytlavá, podle mě ji mnoho posluchačů z hlavy jen tak nedostane. Šikovně to navnadí na zbytek desky, která uteče jako voda. Za zmínku určitě stojí ale více skladeb, např. "Only You", "Do Without You", atd. Album funguje totiž velmi dobře i jako celek.
Donald Trump je polarizující osobností, zatímco u jedněch vzbuzuje až náboženskou úctu notně podpořenou obskurním „hnutím“ QAnon, tak u jiných se s hrůzou v očích odehrává díky němu rozpad liberálního systému. Buď jak buď, o polarizujících osobnostech se dobře točí filmy a vzhledem k tomu, co se nyní děje v USA je takřka jasné, že na dobré „píár“ má tento snímek více než slušně zaděláno. Původně íránský režisér Ali Abbasi se rozhodl pojmout vzestup fenoménu jménem Donald Trump po vizuální stránce velmi precizně, vzhled silně evokuje sedmdesátá a osmdesátá léta, obraz je v jiném poměru než jsme dnes klasicky zvyklí, místy má až takový ten „VHS šum“, což skvěle dokresluje dobovou atmosféru, takže není ani poznat, jestli nějaké vložené záběry (například stavba budovy) skutečně pocházejí z roku 1979, nebo jsou natočeny až nyní. Za to určitě dávám velké plus. Příběh tu vykresluje mladého Donalda (Sebastian Stan), který má na počátku příběhu ještě něja...
Komentáře
Okomentovat