Náhodná setkání

Bydlet v takovém městě jako je Praha má své klady,..které se však mohou velice rychle zvrtnout v zápory. Například zde můžete potkat mnoho lidí, které byste jistě jinak nikdy neviděli, otázkou ale zůstává, zda je to skutečně dobré.

Příklad ze života (mého). Když jsem se pln kvalitní stravy vracel z Menzy (z Voršilské), tak mě na Národní třídě u metra zastavil milý mladý pán a začal se mě vyptávat na můj vztah k mobilním telefonům, operátorům atd.., záhy jsem rozpoznal, že mu jde o to dostati mě na stranu svého operátora (a tedy v tomto případě i chlebodárce). Nic špatného, ale já jsem spokojen se svým současným operátorem a neměnil bych, ale ten pán se tak snažil... Přišlo mi až trochu kruté mu říci, že o jeho nabídku nestojím. Tak jsme tam tak stáli, on povídal jak je svět skvělý právě s tímto operátorem a já poslouchal. Jsem v některých situacích vyloženě neasertivní, takže jsem v sobě nenalezl vůli k tomu říci pánovi, že se snaží zbytečně. Nakonec dopovídal a já ze sebe vysoukal cosi ve smyslu pozdějšího rozmyšlení a raději jsem zmizel. Brrr.... Nelíbilo se mi např. když někteří lidé, které pán oslovoval přede mnou, mu hrubě odseklo a ani se nezajímalo o to, co jim vlastně nabízí, ale asi to trochu i chápu. Lidé mají - obzvláště v Praze - velkou nedůvěru k různým osobám, které je oslovují na ulici a cosi nabízejí. Jaksi přirozeně předvídají nějako podlost a zášt..

Něco podobného se mi stalo včera na Zbraslavi, hledal jsem tam poštu, tak jsem se jedné dámy optal, kdepak se ta budova nachází. Paní se doslova lekla, sice mi to poté sdělila, ale její obličej v první chvíli spíše prozrazoval překvapení....copak mi ten člověk jenom chce?....

Ale ono je těžké věřit lidem, když vidíte (a slyšíte) co se někdy na ulicích děje..