Věžička

Toto je taková smutná věžička na Bráníku. Nevím proč, ale vždy když ji vidím, tak se mi vybaví atmosféra Foglarových Stínadel....

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

KEXP

Obrázek
Nejsem zrovna typickým posluchačem rádia, i když se přiznám, že ani asi nevím, jak takový typický posluchač (a v rámci genderové korektnosti - posluchačka a "posluchačče") vypadá. Samozřejmě, rád posluchám Český rozhlas kvůli dobrému informačnímu servisu a vynikajícímu pořadu s názvem Sportžurnál, který mě provází už od dětství (a při vzpomínce na poslouchání přenosu zápasu Slavia - Žilina v roce 2007 dodnes mrazí), rád si poslechnu i Rádio 1 (třeba takové Odvážné palce, což považuji - zejména díky Frantovi Fukovi - za, v tomto směru, nepřekonatelný pořad), nicméně je třeba také si uvědomit, že žijeme v roce 2013 a možnosti jsou prakticky nekonečné. V mobilu mám aplikaci s názvem TuneIn Radio (neplacenou, i když už vážně uvažuji o tom, že si pořídám "pro" verzi), díky které lze poměrně jednoduše poslouchat prakticky všechná světová digitálně vysílající rádia. Aplikace je pochopitelně propojena s programem SoundHound, takže většinou není problém identifikovat "c...
Další informace

Pražské lampy

Obrázek
Tož, člověk se sem tam někdy zatoulá po Praze..když je trochu času..a nahlédne do tajuplných kouzel naší krásné metropole. Tato kouzla se často skrývají i v na první pohled obyčejných věcech, které jsou ukryty na dosti "zastrčených" místech. Nevím proč, ale nějak mě prostě začaly fascinovat staré lampy. Jejich tvar a jakási "aura" starobylosti, která tyto věci obklopuje. No řekněte, neasociuje vám toto foto atmosféru staré, tajemné Prahy? Franze Kafky, či snad příběhy z knih od pana Foglara?
Další informace

Předstírání a mizející solidarita za časů koronaviru

 Sněhová nadílka, která nám v posledních dnech docela vydatně zásobuje zemi, možná na čas odvrátila pozornost od šílené pandemické krize, z níž zatím není vidět ani pověstné světlo na konci tunelu. Možná také ne. Diskusi totiž stále ovládají dost emotivní výlevy směrem k (ne)rozvolňování epidemických pravidel, která docela upozaďují i samotné řešení pandemie jako takové. Varovný prst se často vznáší do budoucna směrem k finančním propadům, nejistotám trhů, sektorové nezaměstnanosti a bůhvíčemu ještě. Na dva důležité aspekty se ale podle mě trochu pozapomíná. Jestli nám koronavirová krize něco důležitého přinesla (nebo odnesla, záleží na úhlu pohledu), pak je to jakýsi návrat do normalizačního života v předstírání. Můj dojem je takový, že mnoho lidí předstírá, že epidemiologická opatření dodržuje, nosí tedy způsobně roušky např. ve veřejné dopravě, ale v okamžiku, kdy tento důvod pomine a oni jsou opětovně "mezi svými", tak je odloží a žije se jako dříve. Stejně tak restauraté...
Další informace