Chartúm (Khartoum, 1966)

Bývaly časy, kdy do kin nešla přehršel filmů, kdy vypravit se do kina s sebou obnášelo i nějakou tu skleničku (čehokoli) před nebo po snímku, kdy si do kin lidé brali sváteční oblečeí, protože to nebyla běžná situace, ale něco výjimečného, na co je potřeba se náležitě ustrojit.

Jistě, neplatilo to vždy a pro každého, ale asi chápete co tím myslím.

No a právě z takové doby je film Chartúm.

Tedy ne že by se v ní odehrával, ale byl v ní natočen, což je koneckonců pro kinematografii snad i směrodatnější.

U filmů zabývajících se nějakou historickou událostí je vždy problém v tom, že nemohou být striktně přesné. Výsledkem by byla pro valnou většinu diváků nekoukatelná nuda. Přiznám se, že ohledně povstání dervišů toho zase tolik nevím, což ale se nakonec ve výsledku ukázalo jako velké plus. Nevědomost bývá někdy sladká a dokáže tak filmový zážitek náležitě zpestřit.

Snímek působivě zobrazuje politické pozadí britské koloniální politiky v Egyptě a Súdánu. Hlavní postava - Gordon - v podání Charltona Hestona je nesmírně charismatickou figurou podobně jako Mahdí Laurence Oliviera. Výsledkem je střet dvou zarputilých a tvrdohlavých mužů, díky němuž se dnešní filmový divák může pokochat fascinujícími bitevními scénami, jaké se dnes už prakticky netočí (protože CGI). To vše vede k tomu, že film působí velmi přesvědčivě, celkem svěže s velmi dobrým tempem, takže dokáže zdatně sekundovat i dnešním snímkům a ve výsledku zaujmout i současné diváky.

Krásná kamera užívající si za dobrovodu stylové hudby nádhernou africkou krajinu, v bojových scénách přesunující se jakoby nad hlavu jedoucího koně proti čekající pěchotě, záběry plné slunce a písku na formátu Ultra Panavision 70,...

Ano, bylo to moc hezké pokoukání.

"I don't trust any man who consults God before he consults me." - Gladstone