Domácí péče (2015)

Film režiséra Slávka Horáka je jeho prvotinou a soudě dle ohlasu z domoviny i zahraničí prvotinou dost povedenou.

A to je samozřejmě moc dobře, zajímavý film už česká kinematografie potřebovala jako sůl. Tedy ne že by zde permanentně vznikaly výhradně samé tuposti.

Vzal jsem tedy na Nový rok večer usb zařízení AVER, připojil jej do svého notebooku, nainstaloval program z přiloženého cd a ... mohl sledovat první program naší veřejnoprávní televize.

Dojmy mám víceméně pozitivní. Předně jsem rád, že se někdo chopil látky, která nebývá moc často zpracovávána. Smrt a umírání není příjemné téma, takže pokud se snažíte vyloženě o líbivé pojetí svých filmů, tak se jim asi radši vyhnete, nebo je trapně ironizujete. Jistě, není to příjemné sledování a současná společnost smrt pro jistotu vytěsnila někam na periferii vědomí (a možná i proto tolik neurotizuje, ne?). Ono však není občas na škodu vylézt ze své kulturní a společenské bubliny a podívat se také (pokud možno autenticky) na životy těch druhých. Koneckonců snímků, kde by se děj odehrával mezi právníky, podnikateli, nebo lidmi z vyšší střední třídy máme požehnaně, až mi to lehce připomíná sentimentální prvorepublikové a protektorátní komedie, které se vesměs odehrávají v nóbl podnicích a luxusně zařízených bytech a vystupuje tam pan továrník a paní továrníková.

Tak to je za mě jedno velké a významné plus - volba tématu, který je navíc předveden dost uvěřitelně.

Dalším nezpochybnitelným plusem je hlavní představitelka Alena Mihulová, která se s velkou pompou vrátila mezi známé české herecké tváře (ok, je z Brna, takže moravské tváře). Po vynikajících filmech osmdesátých a počátku devadesátých let trochu sešla z očí a vrátila se ve velkém stylu v Antropoidu i ve zde zmiňované Domácí péči. Alenu Mihulovou navíc příští rok čeká v kinech uvedení snímku Milada. Tomu se říká restart jako hrom!

Co mi trochu vadilo je hraní na takovou tu ezo strunu. Chápu záměr tvůrce, kde chtěl jasně ukázat, kde má moderní medicína limity (lékař trochu nešetrně hlavní hrdince sděluje nepříjemnou zprávu, léčí se tu jen symptomy, apod.), i naivitu majoritní náboženské skupiny v zemi - katolické církve. V krizové situaci tak naší hrdince nezbývá než upnout se na ezo plky, byť je k nim zprvu dost skepticky nastavena. Ono to nakonec v závěru vyzní trochu jinak, ale stejně...

Na závěr bych ještě zmínil docela slušnou kameru Jana Šťastného, scéna s hořícím stromem a následný kamerový "nájezd" na les jsou hodně dobré, v českém filmu prakticky nevídané.

Hodně slibný debut.