Pro hrst dolarů

Pro hrst dolarů
Tento snímek je první tzv. špagety western, který slavný režisér Sergio Leone natočil. Je sice zjevné, že se při tvorbě tohoto filmu inspiroval Kurosawovým filmem Yoshimba, ale to nic nemění na typickém "Leonovském" vyjadřovacím filmovém jazyku. Příběh filmu nás zavádí do městečka San Miguel, kam přijíždí neznámý muž (který ale dle všech klišé umí výborně střílet a málo mluvit). Městečko je v podstatě rozděleno mezi 2 silně znepřátelené gangy. Nikdo zde nepracuje (hmmm…, to je jako v komunismu…) krom hrobníka a hospodského (všude kde lidé žijí, tam do sebe pivo lijí…). Neznámý muž brzy přijde na to, že nejvýhodnější pro něj bude pracovat pro obě strany zároveň. To si však žádá velké riziko…
Pro hrst dolarů je klasický snímek s C. Eastwoodem a mnohé jeho scény takřka zlidověly. Dalo by se říci, že je to film, díky němuž začaly vznikat další westernové snímky (např. Tenkrát na západě) a také, že podnítil obnovenou vlnu zájmu o western jako takový. Vše ve filmu vykazuje typický rukopis svého režiséra. Scény díla jsou hezky doplněny Morriconeho hudbou, která celému snímku dodává na napínavosti. Ano, zde se zrodila legenda (a také mnohá klišé). Nicméně sám jsem se u sledování tohoto filmu nebavil tak, jako u dalšího Leonova westernu The Good atd…. Příběh byl chvílemi možná až příliš čitelný a postrádal nějaký zásadnější zlom, to je však jen taková nedůležitá kaňka na dobrém díle, které je jistě právem řazeno mezi klasiku svého žánru. Nicméně si dovolím tvrdit, že Pro hrst dolarů je ze všech Leonových westernů, které jsem viděl, asi tím nejslabším.
Hodnocení: 70%.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Obrázek
Znáte "Meoskop"? Možná ano, možná ne. Přitom meoskop je taková úžasná a stará věc. Kdysi dávno (v šedesátých, sedmdesátých letech) se meoskopy vyráběly kousek od Broumova (závod Hynčice). Jeden takový výrobek stál cca 35 kč, což nebylo zrovna málo, ale přesto ještě cenově dosažitelné. A co že to vlastně je? Meoskop je takový 3D prohlížeč, který si dáte proti sluníčku před očka (pro každé oko je tam jeden otvůrek) a můžete se kochat obrázky, jež se na tenkém kotouči vkládaly do samotného zařízení. Počátky působení tohoto přístroje u nás spadají do roku 1959 a já se mohu pochlubit, že jsem vlastníkem jednoho meoskopu s pěknou krabičkou plnou zajímavých "filmů", jež zobrazují na snímcích rozličné kouty tehdejšího Československa. Kupodivu po dlouhou dobu jsem ani nevěděl co se nám to skrývá v té tajemné a zachovalé krabičce s názvem meoskop. Až teprve nedávno - po návratu ze Slovenska - jsem si všiml, že mezi "filmy" se nachází i jeden s označením "Dobšín
Další informace

Virtuální pomníky

Smrt je neodvratné, vše živé směřuje ke smrti de facto ode dne svého zrození, obranou proti této skutečnosti pak může být mnoho forem, jež se mohou kulturně lišit, ale něco přesto mají společné. Třeba touhu něco tu po sobě na světě zanechat. Dávní králové a vládci stavěli monumentální pomníky své dnes již zašlé (a někdy i zcela zapomenuté slávy). Jména jako je Cheops, Feidiás (a koneckonců i ten Hérostratos, který si tak rád hrál s ohněm) se dostala do historie a i naše současná generace si je pamatuje, byť informace o nich jsou útržkovité, nicméně právě v oné paměti v podstatě přežívají dál (byť někdy jen jako legenda). Někteří lidé se snaží stát nesmrtelnými v podobě svých potomků. Koneckonců, byla to snad Arendtová, která tvrdila, že právě řecká touha po hledání nesmrtelnosti stála na počátku veškeré filosofie. I dnes se pochopitelně lidé snaží být nesmrtelní, někteří si plánují okázalé hrobky (a už vůbec třeba netuší, že po jejich smrti nebude nikdo, kdo by jim tam nosil květiny) a
Další informace

Hádej, kdo je vrah (2022)

 Na tento počin ze studia A24 jsem se docela těšil. Studio má totiž podle mě docela zajímavé výstupy, za něž hovoří jen namátkou skvělý horor "X", artové Aftersun, westernové Slow West, apod. I když se často na první pohled může zdát, že jsou to dost rozdílné snímky, tak hluboko uvnitř mají cosi společného. Tou společnou DNA je A24, tedy určitý filmový dojem podivnosti a specifického humoru, to vše protkané filmovými postupy typickými pro nezávislé snímky. S trochou nadsázky bych se nebál o tomto filmu prohlásit, že by se určitě líbil Agathe Christie, pokud by tedy její staromilská duše snesla pohled na líbající se ženy a na současnou hudbu "mileniálů". V zásadě by se ale - pokud film a jeho příběh obnažíme na dřeň - dalo říci, že se jedná o klasický "slasher" s relativně překvapivou pointou. Hlavní hrdinové jsou představeni trochu vágně a zprvu možná nejeden divák může mít problém s orientací u jmen a tváří, i v tom, kdo koho má/nemá rád. To první se čase
Další informace