Bráchové (2024, tv seriál)

 

Izraelské seriály mám většinou rád, takže když jsem zpozoroval, že Netflix do nabídky zařadil i tento kousek a že se navíc částečně odehrává ve fotbalovém prostředí, tak nebylo co řešit a program na následující cca 4 večery byl dán.

Tím fotbalovým prostředím se míní zázemí fanoušků klubu Beitar Jeruzalém, jediný izraelský fotbalový klub, u jehož stadionu jsem osobně byl (stánek Teddyho Kolleka) a který je známý tím, že má patrně nejrasističtější fanoušky vůbec. Fanoušci to zpravidla neberou jako výtku, naopak se oním označením pyšní. Inu, jiná mentalita…

Trochu jsem si tedy říkal, zda i něco z výše zmíněného nebude znázorněno v seriálu. Pohříchu bohužel nebylo, fandové zde vyhlíží celkem mile, konsenzuálně a maximálně se tak zmůžou na jemné aktivity proti nimž je Tribuna sever v Edenu místem pekelných rejdů. Škoda, když už do seriálu použijete tento klub, tak by možná nebylo od věci to zpracování pojmout šířeji.

Ovšem to je asi jediná má výtka, navíc seriál je spíše odlehčenějšího ducha, některé věci zde jsou záměrně šponovány na hranu pravděpodobnosti, což je často příčinou komických situací. To samozřejmě lze pochopit. Základní kostra příběhu prý vychází ze skutečné události, není zcela zřejmé, co ze všech eskapád (a že jich je!) do ranku „založeno na skutečné události“ spadá, nicméně určitě do bude dvojutkání play off o základní skupinu Ligy mistrů mezi Krakovem a Beitarem v roce 2008 (kam je i příběh situován – dobovou atmosféru navodí zejména old school mobilní telefony).

Hlavními postavami jsou Nisso a Pini, dva letití kamarádi, nyní ve věku mezi 35 a 40, kteří spolu provozují bar a fandí Beitaru. Krom toho řeší i problémy s nastupujícím rodičovstvím, financemi, či odvetou v Krakově, kde jejich milovaný klub nastoupí. Většina dalších zápletek pramení z toho, že postavy si nechávají informace pro sebe, vzájemně toho moc nesdílí, druhá strana si tak hodně věcí musí domýšlet (často špatně) a následné komplikace se pak řeší. Někdy to trochu leze na nervy, avšak ve výsledku vše v rámci žánru (komediální seriál) funguje. Pochopitelně když se parta Židů objeví v Polsku, tak se asi nelze vyhnout určitým momentům možná pro někoho trochu drsného humoru (modří už asi vědí, kam tím mířím…), mně se to ale líbilo a scénu s kolejemi a následným zpěvem izraelské hymny považuji za jednu z nejpovedenějších.

Zajímavé určitě je, že tvůrci scénáře si zároveň zahráli obě hlavní role. Možná i proto vzájemná „chemie“ mezi postavami funguje na jedničku.

Celý seriál má 8 dílů, z nichž většina je dlouhá asi 35 – 45 minut. Ideální na relaxační večery.