Computer my best friend

Computer, my best Friend?

Ach jo, tento článek asi nebude moc příjemný pro žádného z vás. Mám stále větší a větší pocit, že nás ty naše zářící mašinky stále více a více omezují. Dříve jsem trávil dost času s přáteli, v přírodě, prostě jakkoli jinak než dnes. Často sedím u mého CELERONU a tiše s ním přes četná ústa kláves komunikuji. Je to snadné, počítač vám neodmlouvá, nemá "blbou náladu" (nepočítáme-li záludná specifika systému WINDOWS), je prostě fajn. Je to tak správně? Možná… je to přeci má svobodná vůle sedět večer co večer s panem CELERONEM.

Povím vám ale svůj názor. Svobodná vůle je někdy pěkně na ho*no! Dítěti nemůžete dát svobodnou vůli ve výběru potravin k obědu, jedlo by jen čokoládu a karamel. Podívejte se třeba na současnou hudbu. Mnoho lidí říká, že ten odpad, co se hraje ve většině rádií je jen vyjádřením svobodné vůle lidu. Má ale lid skutečně svobodnou vůli, když je mu tento odpad neustále podsouván? Jsou nám podsouvány počítače? Ne…. ,vybrali jsme si je sami. Je to naše záchrana, způsob komunikace i zdroj informací. Je to však také možný zdroj atomizace společnosti. S rozvojem virtuální reality to možná bude ještě horší, i když, o VR se již dlouho, předlouho mluví a zatím nic moc. Bojím se toho, že nám technologie jednou nahradí (sice asi ne zcela, ale jistě to bude zdárný substitut) naše city, to je vše. Nejsem nějaký odpůrce počítačů (to by asi s blogem nešlo dohromady, co?), jen vás chci trochu přimět k malému zamyšlení. Nic není tak důležité, aby se to nedalo posunout na jindy. Užívejme si krásy života, dlouho tu být nemusíme a smrt, ta je přeci věčná