IWO - JIMA

IWO - JIMA
Mám rád počítačové hry, ty z období druhé světové války mi jsou také docela blízké. Paráda. Má duše zaplesala, když oko (tuším, že to bylo oko levé) spatřilo obal od hry IWO - JIMA. Není to snad ta slavná bitva s Japonci na sklonku války? Ano, tak jest!! To musí být skvělé! Obal mluví o "incredible 3D technology". Paráda! Začnu tedy pomalu instalovat, zazní famfáry, vše v úvodním setupu vypadá velmi hezky. Paráda. Ale… ouha, instalace náhle spadne!!! Černá obrazovka, jen kurzor myši zoufalé zírá do temnoty. Něco není v pořádku, slibované grafické orgie se jaksi nedostavují, resetuji tedy počítač a zatínám zuby. Něco tady nebude v pořádku.. Hurá! Hra se konečně nainstalovala. Úvodní menu je ještě přijatelné, ale to, co následuje poté je ztělesněním nočních můr toho nejhoršího úchyla. Hra vás vyhodí na pláž, kde čelíte útoku příšerných polygonů. Japonští vojáci se při útočení evidentně šetří, dokonce ani nechodí, jejich postavičky lehce levitují ve vzduchu. Grafika, který postavičky rozpohybovával bych pro výstrahu zastřelil, byla by to jen služba lidstvu, takovéto kreace totiž na pódiu nepředváděl ani Michael Jackson. Jediné, co by na hře ještě ušlo jsou zvuky, ale to je bohužel málo.
Pro lepší představu o "kvalitách" hry můžeme užít metodu komparace. Vezměme si např. hru Operace Flashpoint, která vyšla přibližně ve stejné době a o níž jsem tady také něco psal. Tématikou války by mohla spadat pod stejný žánr jako Iwo - Jima (i když ve Flashpointu jde o konflikt fiktivní). Flashpoint má SKVĚLOU umělou inteligenci nepřátel i spolubojovníků, Iwo - Jima (dále již jen IJ, i když pro takovou hrůzu by se měla vymyslet nějaká více odstrašující zkratka) má skvělou umělou debilitu vojáků. Flashpoint má zajímavý příběh, hra není stereotypní. IJ příběh ani nemá, mnoho misí si je podobno jako vejce vejci. Takto bych mohl pokračovat do nekonečna.. Jaké dát hodnocení? Co třeba záporné? Ne, za vším musíme vidět lidskou námahu a ocenit i nepatrné klady. Tak tedy…
Hodnocení: 8%.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Obrázek
Znáte "Meoskop"? Možná ano, možná ne. Přitom meoskop je taková úžasná a stará věc. Kdysi dávno (v šedesátých, sedmdesátých letech) se meoskopy vyráběly kousek od Broumova (závod Hynčice). Jeden takový výrobek stál cca 35 kč, což nebylo zrovna málo, ale přesto ještě cenově dosažitelné. A co že to vlastně je? Meoskop je takový 3D prohlížeč, který si dáte proti sluníčku před očka (pro každé oko je tam jeden otvůrek) a můžete se kochat obrázky, jež se na tenkém kotouči vkládaly do samotného zařízení. Počátky působení tohoto přístroje u nás spadají do roku 1959 a já se mohu pochlubit, že jsem vlastníkem jednoho meoskopu s pěknou krabičkou plnou zajímavých "filmů", jež zobrazují na snímcích rozličné kouty tehdejšího Československa. Kupodivu po dlouhou dobu jsem ani nevěděl co se nám to skrývá v té tajemné a zachovalé krabičce s názvem meoskop. Až teprve nedávno - po návratu ze Slovenska - jsem si všiml, že mezi "filmy" se nachází i jeden s označením "Dobšín
Další informace

Virtuální pomníky

Smrt je neodvratné, vše živé směřuje ke smrti de facto ode dne svého zrození, obranou proti této skutečnosti pak může být mnoho forem, jež se mohou kulturně lišit, ale něco přesto mají společné. Třeba touhu něco tu po sobě na světě zanechat. Dávní králové a vládci stavěli monumentální pomníky své dnes již zašlé (a někdy i zcela zapomenuté slávy). Jména jako je Cheops, Feidiás (a koneckonců i ten Hérostratos, který si tak rád hrál s ohněm) se dostala do historie a i naše současná generace si je pamatuje, byť informace o nich jsou útržkovité, nicméně právě v oné paměti v podstatě přežívají dál (byť někdy jen jako legenda). Někteří lidé se snaží stát nesmrtelnými v podobě svých potomků. Koneckonců, byla to snad Arendtová, která tvrdila, že právě řecká touha po hledání nesmrtelnosti stála na počátku veškeré filosofie. I dnes se pochopitelně lidé snaží být nesmrtelní, někteří si plánují okázalé hrobky (a už vůbec třeba netuší, že po jejich smrti nebude nikdo, kdo by jim tam nosil květiny) a
Další informace

Hádej, kdo je vrah (2022)

 Na tento počin ze studia A24 jsem se docela těšil. Studio má totiž podle mě docela zajímavé výstupy, za něž hovoří jen namátkou skvělý horor "X", artové Aftersun, westernové Slow West, apod. I když se často na první pohled může zdát, že jsou to dost rozdílné snímky, tak hluboko uvnitř mají cosi společného. Tou společnou DNA je A24, tedy určitý filmový dojem podivnosti a specifického humoru, to vše protkané filmovými postupy typickými pro nezávislé snímky. S trochou nadsázky bych se nebál o tomto filmu prohlásit, že by se určitě líbil Agathe Christie, pokud by tedy její staromilská duše snesla pohled na líbající se ženy a na současnou hudbu "mileniálů". V zásadě by se ale - pokud film a jeho příběh obnažíme na dřeň - dalo říci, že se jedná o klasický "slasher" s relativně překvapivou pointou. Hlavní hrdinové jsou představeni trochu vágně a zprvu možná nejeden divák může mít problém s orientací u jmen a tváří, i v tom, kdo koho má/nemá rád. To první se čase
Další informace