Věčný svit neposkvrněné mysli

Věčný svit neposkvrněné mysli
Když Beethoven dopsal svoji devátou symfonii musel vědět, že se jedná o geniální dílo. Když Da Vinci dočmáral Mona Lisu, tak mu muselo být jasné, že stvořil něco, co jej přežije. Podobný pocit (až na výjimku v tom, že já sám nic nestvořil) jsem měl po shlédnutí snímku Věčný svit neposkvrněné mysli. Je to v podstatě příběh o lásce, ale rozhodně neočekávejte něco ve stylu Rosamundy Pilchnerové, to byste byli velmi zklamáni, asi jako medik, který by se chtěl na filmu Pátek třináctého přiučit něco z anatomie..J. Mladý muž (no, hraje jej Jim Carry, ten už moc mladý není) potká mladou ženu (Cate Winslet) a jak to tak bývá najdou v sobě oboustranné zalíbení. To ale netrvá věčně a po čase se dostaví - pochopitelná - krize. Různí lidé řeší takovéto krize různě (vražda, rozchod, sebevražda), slečna z filmu - jmenuje se Clementine - to vyřeší po svém. Nechá si operativně vymazat vzpomínky na svého - teď už ne moc milovaného - přítele. Ten se to dozví a rozhodne se udělat to samé… To je ale jen začátek celého příběhu, který vám tu ale rozhodně vyprávět nehodlám (ne z důvodu, že bych to nezvládl nebo z toho, že nevím jak děj pokračuje dále, ale … to se u takových filmů prostě nedělá). Snímek je natočen bravurnou filmařskou rukou, někdy sice zažíváte při rychlém sledu a prolínání scén jistý zmatek, na ten si však poměrně brzy zvyknete a nastává … zábava. Většina snímku se odehrává v hercových vzpomínkách, při vymazávání paměti se dostáváme stále hlouběji a hlouběji do jeho nitra, což je pouť velmi zajímavá.Herecké výkony tu jsou fantastické (jak jinak), vlastně vše je tu fantastické J (doufám, že se neopakuji) Nelinearita ve vyprávění příběhu je velmi kouzelná. Těsně před koncem sice začínáte tušit jak to celé dopadne, ale to vůbec nevadí. Film je to opravdu nádherný.
Hodnocení 98%.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Obrázek
Znáte "Meoskop"? Možná ano, možná ne. Přitom meoskop je taková úžasná a stará věc. Kdysi dávno (v šedesátých, sedmdesátých letech) se meoskopy vyráběly kousek od Broumova (závod Hynčice). Jeden takový výrobek stál cca 35 kč, což nebylo zrovna málo, ale přesto ještě cenově dosažitelné. A co že to vlastně je? Meoskop je takový 3D prohlížeč, který si dáte proti sluníčku před očka (pro každé oko je tam jeden otvůrek) a můžete se kochat obrázky, jež se na tenkém kotouči vkládaly do samotného zařízení. Počátky působení tohoto přístroje u nás spadají do roku 1959 a já se mohu pochlubit, že jsem vlastníkem jednoho meoskopu s pěknou krabičkou plnou zajímavých "filmů", jež zobrazují na snímcích rozličné kouty tehdejšího Československa. Kupodivu po dlouhou dobu jsem ani nevěděl co se nám to skrývá v té tajemné a zachovalé krabičce s názvem meoskop. Až teprve nedávno - po návratu ze Slovenska - jsem si všiml, že mezi "filmy" se nachází i jeden s označením "Dobšín
Další informace

Virtuální pomníky

Smrt je neodvratné, vše živé směřuje ke smrti de facto ode dne svého zrození, obranou proti této skutečnosti pak může být mnoho forem, jež se mohou kulturně lišit, ale něco přesto mají společné. Třeba touhu něco tu po sobě na světě zanechat. Dávní králové a vládci stavěli monumentální pomníky své dnes již zašlé (a někdy i zcela zapomenuté slávy). Jména jako je Cheops, Feidiás (a koneckonců i ten Hérostratos, který si tak rád hrál s ohněm) se dostala do historie a i naše současná generace si je pamatuje, byť informace o nich jsou útržkovité, nicméně právě v oné paměti v podstatě přežívají dál (byť někdy jen jako legenda). Někteří lidé se snaží stát nesmrtelnými v podobě svých potomků. Koneckonců, byla to snad Arendtová, která tvrdila, že právě řecká touha po hledání nesmrtelnosti stála na počátku veškeré filosofie. I dnes se pochopitelně lidé snaží být nesmrtelní, někteří si plánují okázalé hrobky (a už vůbec třeba netuší, že po jejich smrti nebude nikdo, kdo by jim tam nosil květiny) a
Další informace

Hádej, kdo je vrah (2022)

 Na tento počin ze studia A24 jsem se docela těšil. Studio má totiž podle mě docela zajímavé výstupy, za něž hovoří jen namátkou skvělý horor "X", artové Aftersun, westernové Slow West, apod. I když se často na první pohled může zdát, že jsou to dost rozdílné snímky, tak hluboko uvnitř mají cosi společného. Tou společnou DNA je A24, tedy určitý filmový dojem podivnosti a specifického humoru, to vše protkané filmovými postupy typickými pro nezávislé snímky. S trochou nadsázky bych se nebál o tomto filmu prohlásit, že by se určitě líbil Agathe Christie, pokud by tedy její staromilská duše snesla pohled na líbající se ženy a na současnou hudbu "mileniálů". V zásadě by se ale - pokud film a jeho příběh obnažíme na dřeň - dalo říci, že se jedná o klasický "slasher" s relativně překvapivou pointou. Hlavní hrdinové jsou představeni trochu vágně a zprvu možná nejeden divák může mít problém s orientací u jmen a tváří, i v tom, kdo koho má/nemá rád. To první se čase
Další informace