Velikonoce...

Máme tu Velikonoce. O osobním významu tohoto svátku pro moji personu jsem tu již dříve psal. Od r. 2003 je spjat s příjemnou tradicí zámeckého průvodce, což je taková osobitá cesta oslavy.

Inu, proč ne.

Hodovačku (jinak řečeno pomlázku, tatar) mám však již na zítřek připravenou. Tradice jsou krásné, dávají naší identitě smysl a často ji i podpírají. Co bychom jinak byli, kdyby nám zmizelo vše to na čem zakládáme svoji identitu? Zbyla by jen nicota, což rozhodně není řešení. Mnoho lidí ale tvrdí, že v tradici Velikonoc nespatřují žádného významu. Skutečně, pro ateisty musí být duchovní rozměr tohoto svátku asi v zásadě nepochopitelný. To nic ale nemění na tom, že jeho význam lze uchopit daleko univerzálněji. Jako příběh obětování se, či příběh zrození nového života (jehož krásným symbolem je právě vajíčko). Pokud nepomůže ani toto, pak je tu možnost další - zajímavost folklóru.

Někomu se může zdát užití pomlázky na ženách dosti kruté a brutální, ale sám mám zkušenost s tím, že lidé, kteří v podobné tradici vyrůstali to tak nechápou. Samozřejmě, Velikonoce může někdo pojímat i jako svátek příchodu jara (byť na příchodu jara už naše společnost není zdaleka tak existenčně závislá jako např. před 200 lety), to je takový krásně pohanský vklad.

Velikonoce jsou mi sympatické ale i stran toho, že se na nás občany nevalí tolik vlezlých a - přiznejme si to - i dost hloupých reklam jako třeba o Vánocích. To je možná jedno z největších plus (a doufejme, že potrvá ještě dlouho). Santa Claus - anglosaský symbol Vánoc - se v naší společnosti uchytil jen částečně. Velikonoční zajíček na svoji šanci ještě čeká.

Dost pozoruhodný je ale způsob slavení tohoto svátku v Řecku. Lidé si tam rozeberou vajíčka a pak se strhne mela, rozuměj - vajíčková mela. Docela dobrý způsob odreagování, ne? :-)