Amon Tobin, Figueroa - The World As We Know It (2020)
Získat odkaz
Facebook
X
Pinterest
E-mail
Další aplikace
Brazilec Amon Tobin patří mezi stálice labelu Ninja Tuna. Jeho současný projekt Figueroa se trochu odchyluje od toho, nač byli dříve fanoušci zvyklí. To ale samozřejmě nemusí být vůbec na škodu.
Žánrově to je spíše taková psycho folktronika, což Tobinovi velice jde k duhu, jak dokáže přesvědčit hned prvních několik tracků. Od klasického pojetí folktroniky se trochu liší tím, že používá jen samply a žádné živé nástroje (aspoň to jsem se dočetl), ale to aspoň pomáhá vytvořit silný, místy až hypnotický dojem. Například v závěrečné skladbě s názvem "Back to the Stars" lze slyšet podmanivý - snad až mimozemský - zvuk ne nepodobný některým filmovým soundtrackům, který se pak přelije do písničky, jež mi zase trochu připomínala poslední skladbu od Beatles na albu Revolver. Za některé části v "Put me under" by se nemusel stydět ani Morricone. Ano, i takto zvláštně to může působit.
Za mě je to ale velmi dobrá deska, která se skvěle trefila do mého vkusu a do momentální nálady. Upřímně si myslím, že letos jsem asi ani nic lepšího neslyšel. Přijde mi jako velmi chytře poskládané album ze známých prvků, i když občas tak trochu netypických pro tohoto interpreta.
Hru Zkurvení havlisti jsem nedávno viděl na prknech Divadla v Dlouhé a řekl jsem si, že by si určitě zasloužila několik blogových řádek. Luboši Balákovi z Komediografu se totiž povedlo dát dohromady kus, který je velmi aktuální a má ve své jednoduchosti a stručnosti velmi dobře napsaný text. Tři chlapíci, rozumbradové chodí pravidelně do sauny vyplavit všechny ty toxiny a obecně veškerý hnus. Spolu s fyzickou toxicitou ale vyplavují i tu emoční a o ní je hra zejména. Všichni tři (představuje je trio herců Miroslav Hanuš jako Bořek, Tomáš Měcháček jako Vladan a Karel Zima jako Hubert) v sauně přetřásají "populární" problémy dnešní doby. Problémy se školstvím a autobazary počínaje a Evropskou unií a množstvím vaty konče. Ony tři pány také spojuje zpackanost jejich vlastních životů. Tu má někdo příliš dominantní manželku, další neumí sázet a prohrává velké sumy peněz a poslední se trápí s lacinými auty z pochybných bazarů. Vzájemný marasmus ale nevede k nějaké "kolegi...
V říjnu roku 2024 vydal po zhruba 4 letech novou desku muž jménem Dan Snaith, kterého ale fandové elektronické hudby znají spíš po projektovým jménem Caribou. Alba od Caribou se obecně dobře poslouchají, ještě v době kdy si říkal Manitoba mi jeho tvorba přišla trochu hůře uchopitelná, ale nyní to tak podle mě už tolik neplatí. Rozhodně se však nedá říci, že by se jednalo o nějakou hudbu středního proudu, ale občas mě při poslechu napadlo slovíčko "sweet" a některé skladby byly správně citlivé a jiné správně kopaly tam, kde měly :). Úvodní skladba "Broke My Heart" je velmi chytlavá, podle mě ji mnoho posluchačů z hlavy jen tak nedostane. Šikovně to navnadí na zbytek desky, která uteče jako voda. Za zmínku určitě stojí ale více skladeb, např. "Only You", "Do Without You", atd. Album funguje totiž velmi dobře i jako celek.
Tož, člověk se sem tam někdy zatoulá po Praze..když je trochu času..a nahlédne do tajuplných kouzel naší krásné metropole. Tato kouzla se často skrývají i v na první pohled obyčejných věcech, které jsou ukryty na dosti "zastrčených" místech. Nevím proč, ale nějak mě prostě začaly fascinovat staré lampy. Jejich tvar a jakási "aura" starobylosti, která tyto věci obklopuje. No řekněte, neasociuje vám toto foto atmosféru staré, tajemné Prahy? Franze Kafky, či snad příběhy z knih od pana Foglara?
Komentáře
Okomentovat