Nejlepší alba roku 2020

 Šílený rok 2020 (z mnoha důvodů) přinesl docela zajímavé hudební desky. Upřímně jsem jich nenaposlouchal tolik, kolik bych si představoval. Částečně za to "mohou" pracovní povinnosti, částečně čas, který namísto hudby věnuji podcastům. Co se dá dělat.

Připomínám, že se jedná o subjektivní výčet bez konkrétního pořadí. Prostě 3 desky, které mi přišly moc fajn a rád bych se o svůj zážitek podělil.


Cults - Host


Cults mám moc rád, na každou deskou jsem se vždy těšil a až na tu předminulou jsem byl také potěšen. Pokud člověk aspoň trochu fandí indie popu, tak je to jasná záležitost.


Amon Tobin, Figueroa - The World As We Know It


Nový projekt tohoto aktivního Brazilce mě doslova učaroval. Hudební veterán Amon Adonai Santos de Araújo Tobin přesedlal na psycho folktroniku, což bylo rozhodnutí velmi dobré. Světem hudby mě Amon provází o mnoho déle než Cults, takže se možná jedná o výron mého vnitřního hudebního konzervativismu, nicméně vždy mě potěší poslechnout jeho produkci. 


Caribou - Suddenly



Do třetice příjemného vzpomínání. I projekt Caribou už poslouchám docela dlouho. Letošní desku soukromě považuji za asi vůbec nejpovedenější album Dana Snaitha (aka Caribou). Už po prvním poslechu jsem měl jasno, že do tohoto pomyslného výběru hudební "svaté trojice" Caribou spadne. Co naplat, zajímavý "chill - out" nakombinovaný s tanečními peckami dokáže rozjasnit nejeden zimní zádumčivý večer.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Obrázek
Znáte "Meoskop"? Možná ano, možná ne. Přitom meoskop je taková úžasná a stará věc. Kdysi dávno (v šedesátých, sedmdesátých letech) se meoskopy vyráběly kousek od Broumova (závod Hynčice). Jeden takový výrobek stál cca 35 kč, což nebylo zrovna málo, ale přesto ještě cenově dosažitelné. A co že to vlastně je? Meoskop je takový 3D prohlížeč, který si dáte proti sluníčku před očka (pro každé oko je tam jeden otvůrek) a můžete se kochat obrázky, jež se na tenkém kotouči vkládaly do samotného zařízení. Počátky působení tohoto přístroje u nás spadají do roku 1959 a já se mohu pochlubit, že jsem vlastníkem jednoho meoskopu s pěknou krabičkou plnou zajímavých "filmů", jež zobrazují na snímcích rozličné kouty tehdejšího Československa. Kupodivu po dlouhou dobu jsem ani nevěděl co se nám to skrývá v té tajemné a zachovalé krabičce s názvem meoskop. Až teprve nedávno - po návratu ze Slovenska - jsem si všiml, že mezi "filmy" se nachází i jeden s označením "Dobšín
Další informace

Virtuální pomníky

Smrt je neodvratné, vše živé směřuje ke smrti de facto ode dne svého zrození, obranou proti této skutečnosti pak může být mnoho forem, jež se mohou kulturně lišit, ale něco přesto mají společné. Třeba touhu něco tu po sobě na světě zanechat. Dávní králové a vládci stavěli monumentální pomníky své dnes již zašlé (a někdy i zcela zapomenuté slávy). Jména jako je Cheops, Feidiás (a koneckonců i ten Hérostratos, který si tak rád hrál s ohněm) se dostala do historie a i naše současná generace si je pamatuje, byť informace o nich jsou útržkovité, nicméně právě v oné paměti v podstatě přežívají dál (byť někdy jen jako legenda). Někteří lidé se snaží stát nesmrtelnými v podobě svých potomků. Koneckonců, byla to snad Arendtová, která tvrdila, že právě řecká touha po hledání nesmrtelnosti stála na počátku veškeré filosofie. I dnes se pochopitelně lidé snaží být nesmrtelní, někteří si plánují okázalé hrobky (a už vůbec třeba netuší, že po jejich smrti nebude nikdo, kdo by jim tam nosil květiny) a
Další informace

Hádej, kdo je vrah (2022)

 Na tento počin ze studia A24 jsem se docela těšil. Studio má totiž podle mě docela zajímavé výstupy, za něž hovoří jen namátkou skvělý horor "X", artové Aftersun, westernové Slow West, apod. I když se často na první pohled může zdát, že jsou to dost rozdílné snímky, tak hluboko uvnitř mají cosi společného. Tou společnou DNA je A24, tedy určitý filmový dojem podivnosti a specifického humoru, to vše protkané filmovými postupy typickými pro nezávislé snímky. S trochou nadsázky bych se nebál o tomto filmu prohlásit, že by se určitě líbil Agathe Christie, pokud by tedy její staromilská duše snesla pohled na líbající se ženy a na současnou hudbu "mileniálů". V zásadě by se ale - pokud film a jeho příběh obnažíme na dřeň - dalo říci, že se jedná o klasický "slasher" s relativně překvapivou pointou. Hlavní hrdinové jsou představeni trochu vágně a zprvu možná nejeden divák může mít problém s orientací u jmen a tváří, i v tom, kdo koho má/nemá rád. To první se čase
Další informace