Atentát

27. květen není jen stran počasí poměrně hezký a obvykle i docela příjemný den. Je to zároveň i den, kdy se nám přes propast času promítá událost atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Událost určitě významná, nicméně jelikož letos na rozdíl od Karla IV. neslaví velké výročí, tak snad i trochu opomíjená (i když všechna čest výloze na Václavském náměstí a vystavenému bicyklu). Ono to ale bude spíše takové ticho před bouří. Už letos v červenci by se totiž měl na plátna kin dostat očekávaný britský film (s výraznou českou stopou) s prozaickým názvem Anthropoid.

To bude teprve něco. Film má velký potenciál oslovit zajímavým příběhem, který anglosaskému publiku není sice asi úplně neznámý, ale do obecného povědomí určitě nepronikl. Na své si přijdou i fandové známých hereckých ksichtíků, protože kromě Cylliana Murphyho (jehož výkon v Sunshine na mě dodnes působí) tu je i idol žen a dívek, které se nechají inspirovat takovým tím pohodovějším SM - Jamie Dornan.

On je to samozřejmě takový oříšek. V koutku duše se na film pochopitelně těším, nicméně mám pocit, že celkem reálná je i "šance", že se z filmu stane šílená patlanice, nevkusná pohádka, patetický canc, apod. Zkušeností by tu bylo… Pomineme-li prvotinu jinak geniálního Fritze Langa, tak nám tu zbyde třeba "skvost" jménem "Operation Daybreak", který v sobě obsahuje tunu pitomostí a mnohem více než historické válečné drama připomíná nějakou bondovku... Solidně se dá však pohlížet na Sequensův známý Atentát z roku 1964, který sice obsahuje několik nepřesností (závěrečný boj v kostele rozhodně nebyl ze strany parašutistů veden automatickými zbraněmi, nic o výsadku Silver B, vytknout by šlo i samotné zpracování atentátu), ale budiž, to se dá přežít...

V literatuře určitě stojí za zmínku Dva proti říši od Jiřího Šulce. Moc zajímavá a čtivá kniha, i když i zde autor vědomě občas použil fikci.

Jak to tedy se samotným atentátem bylo? Rozhodně ne tak, jak je to znázorněno ve Vávrově Sokolovu.

A ani zde, ve slavné Sequensově verzi.

Solidnější verzi atentátu tedy ponechme tomuto dokumentu.

A ano, i zde můžeme ledacos zpochybnit (účast Opálky a Valčíka).

Ono je to vůbec takové prokletí uměleckých zpracování historických událostí. Tvůrci mají často tendence (a já je samozřejmě většinou chápu) příběh nějak více zdramatizovat, dát tam nějakou dynamiku (přebíhání Gabčíka před autem) a nepopisovat jen historická fakta snad v obavě, aby se z jejich díla nestalo jen setkání mluvících a konajících hlav. O podobné věci ale podle mě zase tak nejde. Důležité je spíše než zachytit různé nuance (a to se vsaďte, že prakticky ke každému historickému filmu se najde skupina pečlivých pozorovatelů, kteří si všimnou, že ten knoflíček od uniformy byl o pár centimetrů jinde, apod.) dostat se k podstatě sdělení, chcete-li ke své interpretaci, k vystižení dobové atmosféry a dobových nálad.

Koneckonců Hamleta dnes také nehrajeme (většinou) v historických kostýmech a jeho obsahu to zase tak nevadí.

Ergo přežiju nepřesnosti v Sequensově filmu, protože jinak je to po filmové stránce a vůbec v celkovém vyznění moc podařené dílo, které se oprávněně řadí k československé filmové klasice a budu jen doufat, že Sean Ellis nám letos nepředstaví nějaký patvar.

Kubiš s Gabčíkem, Jan Zelenka - Hajský a ostatní by si určitě trochu více světové pozornosti zasloužili.