Karel IV. Tě sleduje!

Karel IV. by letos oslavil 700 narozeniny. Tuto informaci už patrně každý obyvatel naší kotliny obdržel, neboť se na nás nese s vytrvalostí mormonského kazatele prakticky ze všech informačních kanálů. 700 let je pěkná porce času, tehdejší doba se s tou naší moc porovnávat nedá, přesto se ale (ostatně jako vždy) najde několik jedinců, kteří se chystají dělat různé paralely a - nedejbože -nějaké závěry vztáhnuté k dnešku.

Karel IV. (přezdívaný otec vlasti) to má v našem historickém pantheonu docela dobré. Jen těžko by šlo pohledat kladnějšího hrdinu. Jen považte kolik toho postavil a založil a jakým způsobem pronikl do naší sdílené paměti. Většina lidí si asi představí muže pronikavého pohledu s výrazným vousiskem, který laskavým a vlídným způsobem vládne zemi a ta jej na oplátku miluje. Skoro se až zdá, že pomyslný "zlatý věk" byl tehdy na dosah. To je pohled sice jasný, srozumitelný, ale nebezpečně zjednodušující.

Karel (mimochodem jméno Karel přjal až v sedmi letech při biřmování v Paříži po svém francouzském strýci a kmotrovi, do té doby byl označován jako Václav) sice pravděpodobně byl první český panovník, který dovedl solidně číst a psát a intelektem i možnostmi strategického uvažování do velké míry převyšoval tehdejší šlechtický průměr, nicméně bylo by chybou idealizovat si jej takřka jako Krista. Karel byl středověký vládce a jako takový musel oplývat dostatečnou měrou lsti, lhářství a nutného podrazáctví. Bez toho to tehdy jednoduše nešlo (a nezodpovězenou otázkou budiž, zda je dnes tomu jinak).

Příklad za vše, jedním z Karlových nepřátel byl Ludvík Bavorský s nímž "největší Čech" (i když podle mého názoru by z novověkého pojetí češství Karel moc moudrý nebyl) soupeřil o Branibory. Co čert ale nechtěl, z čista jasna se roku 1348 zjevil jakýsi podivný stařec, který o sobě prohlašoval, že je dávno pohřešovaným braniborským markrabětem a který se už nemůže dívat na to, jak takový neznaboh jako Ludvík Bavorský chce uchvátit nebohé Branibory. Inu, historka, proti které se i povídačky o nepřítomnosti ruské armády na Ukrajině jeví jako literatura faktu. Karel toho využil jako vhodné záminky k válečné výpravě a ke staříkově uznání. Když mu onen podivný stařec splnil svoji úlohu, zavrhl jej jako podvodníka (jak překvapivé) a s Ludvíkem Bavorským si vesele potřásl rukou. Ten na oplátku Karlovi daroval říšské korunovační klenoty, takže o rok později se v Cáchách mohla konat velkolepá korunovace...
Dost by toho také šlo napsat o komplikovaném vztahu k Židům a o tom, jak také "díky nim" Karel vyřešil složitou otázku svých, neboť lid přece od pradávna ví, že Židé mohou za mor a podobné nešvary a není tedy problém vydat dlužní listiny ručeny židovským majetkem, který si koneckonců věřitelé mohou vybrat při nejblžším možném pogromu.

Nechtěl bych Karla IV. nějak očerňovat, výše uvedené jednání víceméně nijak nevybočovalo ze zaběhlé praxe středověkých panovníků. Netřeba tedy vidět Karla jako "velkého neřáda", ale zároveň si při vší té slávě která letošní rok obestírá uvědomit, že i při nejlepší snaze vždy zůstal dítětem své doby i se vším negativním, co k tomuto označení patří.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID