Jak na mezilidské konflikty

Měl jsem dojem, že inteligentí lidé se moc nehádají a nesklouzávají k takovým těm "debatním" klišé, kdy se poukazuje na kolegovy chyby, vytahují se nerelevantní věci z minulosti a vůbec se tak všelijak škodí s úmyslem druhému ublížit - když už to nejde z různých důvodů fyzicky, tak jej aspoň ranit, tnout na citlivém místě... Však to znáte. Tomu se spíše než diskuse může říkat souboj.

Ono s odstupem času se všechny ty žabomyší války a nekonečné spory počínající "diskusí" nad tím, kdo má vynést koš (což je prý mimochodem podle jednoho britského průzkumu jedna z nejčastějších příčin různých hádek), či jak si správně vymačkávat zubní pastu, mohou zdát docela humorné (a leckdy takové skutečně jsou). Domnívám se také, že když se k potenciálním konfliktům přistoupí konstruktivně, tak mohou být dokonce i užitečné a tvůrčí.

No jo, to vše je možná pravda, ale kdo si na to v "zápalu boje", kdy ego se cítí poškozeno a je nezbytně nutné zvýšit vlastní sebepojetí, vzpomene?

V tu chvíli si podle mě i ona, v první větě tak vzývaná, inteligence vezme prázdniny a z úst lidí, které třebas jinak považujete za rozumné, lezou pozoruhodné věci.

Mou "oblíbenou" hádací blbostí je poukázání na někoho jiného a vztáhnutí jeho/jejího případu na ten svůj. Klasicky se to stává u lidí v momentě, kdy se přijde na neoblíbené a citlivé téma kouření cigaret a jejich zdravotní závadnosti. V hádkách nemá cenu šermovat statistikami, do sporu promlouvají nižší vývojové části mozku, i když na druhou stranu takovou užitečnou skoro technikou otevřených dveří (něco ve stylu: "možná máte pravdu, mám po ruce nějaká čísla, pojďme si je projít a potvrdit si to") se dá ukončit nejeden spor.

Kuřáci obvykle poukazují na to, že znají osobu XY, která kouřila celý život a nic se jí nestalo, zároveň znají osobu AB, která nikdy nekouřila (nejedla maso, nepila alkohol,...) a zemřela celkem mladá. Pochopitelně je to dost pitomá argumentace, nicméně když je někdo "v ráži", tak použije ledacos.

Hodně mi to připomíná dobu před cca 20 lety, kdy jsem znal celkem dost lidí, kteří jezdili v automobilu bez pásů. Bylo to prý otravné, nemohli se soustředit na řízení a kdesi cosi. Ano, většině z nich se skutečně nehoda nestala a bezesporu jsou i lidé, kteří se pečlivě poutali a dodržovali všechna pravidla, ale stejně to pak někam nabořili, nicméně o to přece nejde. Jde o to, že vynecháním bezpečnostních pásů člověk výrazně zvýší riziko nějakého úrazu. To samé se tedy dá vztáhnout i na kouření, ježdění MHD bez dokladu, apod. Ano, dá se to, může se vám stát, že vás celý život nedostihne rakovina plic, revizor, hromadná nehoda, apod. Ale touto činností výrazně zvyšujete pravděpodobnost že se tak stane, nastanou fatální následky, apod.

Světe div se, u některých jedinců podobná analogie funguje a má svůj efekt takto mluvit. V opravdu rozjetém konfliktu ale bohužel většina lidí takříkajíc "nevidí a neslyší" a zkoušet se nějak domluvit na racionální bázi docela ztrácí smysl.

Měl by to člověk vzdát?

Určitě ne. Mně se třeba leckdy osvědčila už výše zmíněna technika otevřených dveří, která v mnoha případech dokáže tak dokonale odzbrojit, že je to až zarážející. Jako nejúčinější metoda v konfliktech se mi ale jeví vůbec nepřistoupit na pravidla hádky. Je to asi někdy těžké, ale umět z konfliktu správně odejít a nezkoušet si "přisadit" může být docela velká výhra.

Inu a velmi dobré je také znát vlastní bolístky a achilovy paty, po kterých se spolehlivě "nastartujete". On totiž konflikt většinou je záležitostí obou stran a jeho nejlepší prevencí je s ním vůbec nezačítnat :).