Tomb Raider (2013)

Laru Croft zná asi každý, dokonce i ten, kdo nikdy na interaktivní počítačovou zábavu moc nebyl a otřel se o ni se stejnou frekvencí jako ortodoxní muslim o talmud.

Jistě, Lara je ikona, po videohrách to dotáhla na stránky komiksů, ba dokonce i na filmová plátna. Můžeme tu snad mluvit o globální celebritě. Jenže, nová doba potřebuje nové hrdiny a přiznejme si trochu, že ta dáma s přebujelými vnadami, tahající arzenál zbraní, za který by se nemusela stydět ani jednotka které by velel Arnold Schwarzenegger, a v pohodě padající z bůhvíkolika metrů (bez zranění a kapičky potu) si asi restart své série zaslouží.

Nová Lara je nová v mnoha ohledech. Ano, i zde si člověk užije různé hopsání po rozličných překážkách, drobné logické úkoly, to zůstává stejné, ale vše je i zároveň jiné. Hopsání není nahodilé, tvůrci hráče víceméně intuitivně vedou jak dále, obtížnost je - zejména oproti prvním dílům - o něco nižší (a hra je tak přístupná širší hráčské obci), souboje jsou o poznání více strhující a akčnější (a přiznám se, že i zábavnější). Dále jsou tu i technické změny, což je logické, neboť z hlediska počítačových her jsou roky 2013 a 1996 vzdáleny několik světelných let. Ano, na hru se i velice hezky kouká a přiznám se, že grafika mě velmi příjemně potěšila.

Zásadní změna ale přichází v celém pojetí Lary. Pryč je ta dáma, která se ničeho nebojí a vždy si umí poradit. Lara z nové "tombrajdří" série je mladá holka, která je nebezpečným světem okolo sebe šíleně vyděšena. Když se s ní (notně umazanou a pochroumanou) plížíte tajemnou, potemnělou džunglí (Lara vrávorá, má totiž četná poranění) a slyšíte podivné zvuky a k tomu se navíc přidá to, že začne pršet, vám (ehm, tedy Laře) je zima a zbývá poslední zápalka...., pak se přistihnete u toho, že s tou holkou všechny ty věci dost intenzivně prožíváte. Právě v tom okamžiku si můžete být jisti, že vás hra vtáhla do sebe... a jen tak nepustí.

Jeden příklad za všechny. V průběhu hry se Lara dostane (když už to s ní vypadá špatně, přesila nepřátel ji pozvolna udolává) ke granátometu. Nepřátelé se zděsí a s výřiky, "proboha, ona má granátomet", utíkají někam do krytu. Lara za nimi pronese lehce vyděšeně hysterickým hlasem něco ve smyslu, "přesně tak, jdu si pro vás". Do toho zazní pompézní hudba a vy jako hráč, po všech těch ústrcích co se hlavní postavě dostalo, cítíte krásný pocit satisfakce....

Navíc je zde i zajímavý příběh, který by sice první cenu za originalitu a nápaditost nezískal, ale poutavý určitě je a nutí hráče jít dál a dál, až je hra v podstatě dohrána, což zabere cca něco mezi 10 - 15 hodinami (na dnešek to ujde) v závislosti na tom, zda hráč pečlivě prolézá i nepoviná místa. Jedná se obvykle o různé skryté jeskyně, což jsou v podstatě jediná místa, kde lze trochu potrápit mozkové závity. Jinak se hrou totiž dá projít relativně snadno.

To ale nemusíme brát zase jako velké mínus. Hra samotná je natolik nápaditá a tak často mění prostředí (a navíc má dokonalý filmový "střih"), že jsem skutečně neobjevil slepé místo, pasáž, kde bych se nudil.

Leckteré skalní fanoušky dřívějších dílů tato nová Lara možná trochu zklame, ale mě osobně si získala.