Portal 2 (2011)

Hra Portal 2 se stala podle mnohých počítačových magazínů nejlepší hrou roku 2011. Samotné studio Valve (tvůrci slovutného Half-life) dokonce po vydání prohlašovali, že Portal 2 je nejlepší počítačová hra, kterou kdy stvořili.

Mají pravdu?

Těžká otázka.

Ale možná že ji skutečně mají. Portal 2 je totiž zcela excelentním kouskem.

O hře samotné by šlo v podstatě říci skoro to samé, co o jejím starším bratříčkovi (viz zde), není to však jen pouhá kopie, jen další pokus jak vytáhnout z hráčů další peníze. Na svůj klasický koncept nabaluje tento Portal i několik nových prvků. Jedná se zejména o gel, který má několiv barev (červený, bílý a modrý) a lze jej využít k rozličným činnostem (bílý vám dovolí vytvořit portál tam, kde to jinak nejde, modrý vylepšuje skok a červený rychlost běhu). V tomto díle hráč opět hraje za Chell a opět má k dispozici portálovou zbraň se kterou se dají dělat nevídané kousky...

Portal 2 je samozřejmě znovu logickou hrou, akce tu je pouze miniaturní stopové množství, nicméně hra přesto nenechá uživatele vydechnout, neboť nabízí velmi variabilní hádanky a oplývá skvělou hratelností a fascinujícím příběhem, který zde navíc není zrovna zjevně přítomem, ale hráč sám si jej musí poskládat z krátkých páskových záznamů zakladatele komplexu Aparture a ze zpráv, které hráči zanechá GLaDOS a Wheatly (nová entita ve hře). Chell se v tomto díle dostává daleko více do hloubky (a to jak fyzikálně, tak i obrazně) zařízení Aparture Science a o pozoruhodné dějové zvraty tu vůbec není nouze.

Portal 2 vrhá trochu více světla do pozadí událostí tohoto i předchozího dílu, nicméně zcela exaktní, přesné odpovědi nenabízí, což ale rozhodně nevadí. Nejdůležitější je podle mě to, že Portal 2 si podržel kvality předchozího dílu a navíc napravil drobné nedostatky, které jeho předchůdce měl, např. krátkou herní dobu (ta se zde může vyšplhat tak na 8 hodin, což sice také není bůhvíjaký čas, ale oproti minulému dílu se jedná o několikanásobný posun).

Zcela určitě doporučuji všem, kteří mají rádi netradičně pojatou virtuální zábavu, která vyžaduje i nějaké to zapojení mozkových buněk, zároveň se ale nejedná o nějakou ultra těžkou hru, mám dojem, že i průměrně zdatný hráč je sto ji "pokořit".

A to jsem se ještě vůbec nezmínil o velmi zajímavém humoru, o který se stejně jako v první díle stalá GLaDOS (i když Wheatley vydatně sekunduje) , např. "Věděla jste, že lidi se špatným svědomím snáze vyleká hlastý zvu..." -ozve se mlhová siréna - "..k. Omlouvám se, nevím, proč se to spustilo....". Koneckonců všechny hlášky se dají najít na této adrese, nicméně musím také podotknout, že pokud je člověk neslyší přímo ve hře (kde k jejich vyznění přispívá ještě velmi dobře namluvený mechanický hlas GLaDos), tak se potřebný efekt asi jen těžko dostaví.

P. S. A dokonce jsem se ještě vůbec nezmínil o kooperativní hře, kterou jsem ale bohužel neměl tu možnot vyzkoušet.