Portal (2007)

Half-Life znají i lidé, kteří se o interaktivní počítačovou zábavu moc nezajímají. Portal měl být možná původně jen takovým vedlejším produktem tohoto slavného titulu, jenže netrvalo to dlouho a tato hra si vysloužila velké uznání ze strany hráčské veřejnosti (a také pokračování). Přitom sama podstata hry je jednoduchá. Sice vidíte svoji postavu z pohledu první osoby, nicméně nejedná se o klasickou střílečku, nikdo zde nezemře a vaše postava ani nevystřelí. Jedinou zbraní je ASHPD (portálová pistole), která jednoduše udělá ve zdi portály, mezi kterými lze přecházet. Princip hry doplňují ještě jakési podivné kostky, kterých lze většinou využít jako těžítek pro rozličná tlačítka. Dohromady takto nakombinováno, s úžasným designem úrovní a zajímavým příběhem (který, bez legrace, osciluje mezi hororem a komedií), se vytváří pozoruhodný zážitek, který právem získal ocenění za nejoriginálnější videohru roku 2007.
Nevýhodou je určitě herní délka, neboť i průměrný hráč je schopen Portal zvládnout "pokořit" za jeden den.
Ve hře vedete postavičku dámy jménem Chell, která se bůhvíproč ocitla na podivném místě, kde s ní hovoří jen syntetický hlas umělé inteligence GLaDos, která Chel vede dále, radí ji a slibuje, že na konci veškerého testování ji bude čekat oslava s dortem...
Portal je strhující hra, kterou jsem v podstatě dohrál na "jeden zátah". Povinnost pro všechny milovníky logických her a filmové série Kostka.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Obrázek
Znáte "Meoskop"? Možná ano, možná ne. Přitom meoskop je taková úžasná a stará věc. Kdysi dávno (v šedesátých, sedmdesátých letech) se meoskopy vyráběly kousek od Broumova (závod Hynčice). Jeden takový výrobek stál cca 35 kč, což nebylo zrovna málo, ale přesto ještě cenově dosažitelné. A co že to vlastně je? Meoskop je takový 3D prohlížeč, který si dáte proti sluníčku před očka (pro každé oko je tam jeden otvůrek) a můžete se kochat obrázky, jež se na tenkém kotouči vkládaly do samotného zařízení. Počátky působení tohoto přístroje u nás spadají do roku 1959 a já se mohu pochlubit, že jsem vlastníkem jednoho meoskopu s pěknou krabičkou plnou zajímavých "filmů", jež zobrazují na snímcích rozličné kouty tehdejšího Československa. Kupodivu po dlouhou dobu jsem ani nevěděl co se nám to skrývá v té tajemné a zachovalé krabičce s názvem meoskop. Až teprve nedávno - po návratu ze Slovenska - jsem si všiml, že mezi "filmy" se nachází i jeden s označením "Dobšín
Další informace

Virtuální pomníky

Smrt je neodvratné, vše živé směřuje ke smrti de facto ode dne svého zrození, obranou proti této skutečnosti pak může být mnoho forem, jež se mohou kulturně lišit, ale něco přesto mají společné. Třeba touhu něco tu po sobě na světě zanechat. Dávní králové a vládci stavěli monumentální pomníky své dnes již zašlé (a někdy i zcela zapomenuté slávy). Jména jako je Cheops, Feidiás (a koneckonců i ten Hérostratos, který si tak rád hrál s ohněm) se dostala do historie a i naše současná generace si je pamatuje, byť informace o nich jsou útržkovité, nicméně právě v oné paměti v podstatě přežívají dál (byť někdy jen jako legenda). Někteří lidé se snaží stát nesmrtelnými v podobě svých potomků. Koneckonců, byla to snad Arendtová, která tvrdila, že právě řecká touha po hledání nesmrtelnosti stála na počátku veškeré filosofie. I dnes se pochopitelně lidé snaží být nesmrtelní, někteří si plánují okázalé hrobky (a už vůbec třeba netuší, že po jejich smrti nebude nikdo, kdo by jim tam nosil květiny) a
Další informace

Hádej, kdo je vrah (2022)

 Na tento počin ze studia A24 jsem se docela těšil. Studio má totiž podle mě docela zajímavé výstupy, za něž hovoří jen namátkou skvělý horor "X", artové Aftersun, westernové Slow West, apod. I když se často na první pohled může zdát, že jsou to dost rozdílné snímky, tak hluboko uvnitř mají cosi společného. Tou společnou DNA je A24, tedy určitý filmový dojem podivnosti a specifického humoru, to vše protkané filmovými postupy typickými pro nezávislé snímky. S trochou nadsázky bych se nebál o tomto filmu prohlásit, že by se určitě líbil Agathe Christie, pokud by tedy její staromilská duše snesla pohled na líbající se ženy a na současnou hudbu "mileniálů". V zásadě by se ale - pokud film a jeho příběh obnažíme na dřeň - dalo říci, že se jedná o klasický "slasher" s relativně překvapivou pointou. Hlavní hrdinové jsou představeni trochu vágně a zprvu možná nejeden divák může mít problém s orientací u jmen a tváří, i v tom, kdo koho má/nemá rád. To první se čase
Další informace