The Silent Age

S počítačovými hrami je to s postupujícím věkem obtížné. Člověk má na podobné libůstky stále méně a méně času a stále více a více jej zajímá ta propracovanější tvorba, pro jejíž plnohodnotný zážitek je třeba se do hry pořádně ponořit, nasát atmosféru a danému světu propadnou. To ale rozhodně nelze dělat v nepravidelných intervalech asi hodinu týdně, že.

Naštěstí existuje nezávislá (tzv. "indie") tvorba, která občas na trh hodí velmi dobrou hru, která je nápaditá, do jisté míry originální a zároveň se nemusí jednat o časově nedozírně rozsáhlý projekt. Krásným příkladem je třeba The Silent Age od dánského studia House on Fire (zakoupena v akci na Steamu za á 30 korun).


Pro zdárné dokončení hry je potřeba najít si zhruba 3 hodiny času (i když na internetu kdosi psal, že ji dokázal dokončit i pod hodinu, nicméně z toho by asi dobrý zážitek měl jen málokdo). Tento čas může být plnohodnotně strávený, hra totiž nabízí zajímavou grafiku, byť někomu zvyklému na AAA tituly může připadat poněkud hnusná a velmi dobrý příběh se skvělou atmosférou. Děj se totiž z velké části odehrává v sedmdesátých letech, kdy veterán z Vietnamu Joe získává práci jako uklízeč u jedné tajemné firmy. Joe není zrovna archetypem akčního hrdiny a jeho intelektové schopnosti se jeví spíše jako průměrné. To z něj ale paradoxně činí velmi zajímavý a sympatický herní charakter.

Asi nebudu zrovna prozrazovat podstatná tajemství hry, když napíšu, že klíčoým tématem tu jsou cesty časem. Nezůstanete tedy jen v letech sedmdesátých, ale posunete se i do nedaleké budoucnosti, kdy matička Země je ... poněkud zpustošená a bez života. Na přetřes tak přijdou logické otázky, "co se stalo?" a "jak to souvisí s naším hrdinou?".

Velké kouzlo hry tkví v tom, že jednotlivé lokace můžete navštívit v různá časová období, takže zatímco jednou to je například rušná ulice ve městě, tak podruhé jste na prázdném místě s rozpadlými domy a kostrami lidí, které jste ještě před několika chvílemi viděli živě poskakovat kolem. Tento princip samozřejmě hra využívá k různým adventurním hrátkám, kdy si z jedné doby vezmete předmět, který se náramně hodí do kombinace v době jiné. Nikdy to ale nepřesáhne šílenství z adventur z dob nedávno minulých, kdy hráč byl de facto nucen kombinovat vše se vším (vzpomínám si, že v jedné hře jsem musel vložit magnet do kočky...). Zpravidla tu totiž máte jen omezené množství předmětů, takže velké bloudění a vážné záseky se vám skutečně asi nepovedou. Ve výsledku to tak vede k relativně pohodovému hraní, což jde hezky ruku v ruce se zajímavých příběhem, který doprovází skvělé zvukové efekty.
Věřte mi, že se skutečně vyplatí poslechnout radu tvůrců a hrát se sluchátky na uších.

Se Silent Age jsem byl velmi spokojen, byť na první dojem jsem si říkal, že nevím, zda mě hra úplně chytí. Stačilo však projít první kapitolu a bylo jasno.Smějící se

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID