Pixies - Beneath the Eyrie (2019)

Legendární Pixies vydávájí třetí album po svém reunionu. Deska Beneath the Eyrie mi ze všech těch nových alb přijde jako nejlepší i s vědomím toho, že hodnotit hudební návrat legendárních kapel je vždy věc nadmíru ošidná.

Pixies se na novém albu museli vypořádat s absencí basistky Kim Deal, kterou pro tento počin nahradila Paz Lenchantin (dříve např. A Perfect Circle). Paz svými vokály přispěla třeba k podle mě zdařilé "Los Surfers Muertos", i když pochopitelně názory se mohou lišit. Pixies si během let své aktivity (respektive rovněž neaktivity) vybudovali prakticky kultovní status a každá další nahrávka bude tímto statusem poměřována (jakkoli je jinak dobrá). To je pochopitelně problém, nicméně mám dojem, že Pixies se s ním vypořádali celkem dobře. "Beneath..." je velmi kvalitní deska, která je pochopitelně trochu jiná než jejich předchozí tvorba (slušilo by se říci, že snad více promyšlená, více vypiplaná, méně "špinavá"), nicméně étos kapely z ní jde v pohodě nasát.

Velmi sympatickou skladbou je Catfish Kate, což je pro Pixies trochu nezvyklá hříčka o jednom sumci. A že to chvílemi zní moc popově (nebo že některé skladby mají folkový nádech)? Co na tom záleží...

Frank Black a spol. prostě pořád umí a nemusí vykrádat sám sebe. Docela fajn mi přišel i jistý "mystický nádech" celého alba, který lze vypozorovat už ve skladbě "On Graveyard Hill" a prostupuje prakticky celou deskou. Chápu ale, že se to opět nemusí líbit každému, na některé modly je totiž velmi obtížné sahat. Za mě do nového roku klidně více takových desek :).