Fotbal je krásná hra, ale...

Gary Linekar o fotbale prý kdysi řekl, že je to hra, kterou hraje 22 lidí a kterou vždy vyhrají Němci.

Také se říká, že je to krásná hra na 2x45 minut, kde rozhoduje počet vstřelených branek. To druhé bude patrně platit, dokud se kolem onoho kulatého nesmyslu nadále budou shromažďovat zraky vzrušených příznivců, u té první záležitosti - počtu minut - se možná dočkáme menší úpravy. Prý by to fotbalu pomohlo.

Já ty argumenty v zásadě chápu, fotbal se skutečně hraje na 2x45 minut, nicméně čas skutečné čisté hry bývá obvykle o dost nižší. Odhaduje se, že v mnoha zápasech se z oněch 90 minut odehraje třeba jen něco málo přes hodinu. Zbytek času tvoří nepříjemná výplň v podobě sbírání míčů za "outovou" čárou, dohody s rozhodčím, slavení gólů, apod. Přiznám se, že se mi také nelíbí stav, kdy můj tým prohrává třeba jen o gól, čas neúprosně běží směrem k devadesáté minutě a soupeřův brankář se rozhodne zkoumat své vlastní brankoviště, upravovat si míč, zavazovat tkaničku, apod. Vrcholem zpravidla bývá, když jeden z týmů se rozhodne "nahnat čas" tím, že si ponechává tzv. "strategické střídání" a v závěrečných minutách pošle na hřiště čerstvou sílu, která obvykle střídá hráče nacházejícího se co nejdále od týmové střídačky. Hráč, který dosud po hřišti zvládal běhat celkem bez problémů, se teď plouží ke své střídačce krokem válečného invalidy, občas si plácne se spoluhráči a rozhodně to nevypadá na to, že by někam spěchal. Takové střídání se pak protáhne a plynulost hry pochopitelně trpí.

Je to samozřejmě nepříjemný nešvar.

Logicky se nabízí řešení, že u fotbalu by se - podobně jako u ledního hokeje - v oněch "mezihrách" zastavoval čas a hrálo by se na 2x30 minut čistého času. Tímto návrhem se v současnosti poměrně vážně zaobírají klíčové světové orgány. Zdá se to být docela dobré, jenže za tím prvním pohledem je potřeba akcentovat i pohled druhý, kritičtější.

Z fotbalu se v tu chvíli něco vytratí. Neumím přesně popsat co přesně, ale něco bude pryč. Na fotbalu se mi totiž docela líbí jeho určitá konzervativnost, kdy odolává masového měnění pravidel (např. velikosti brankové konstrukce, apod.) a jede si to svoje. Ano, někdy to vede k problémům (debaty o penaltách při absenci brankového videa). Mám ale pocit, že daleko horším rizikem by při přechodu na čistý čas bylo to, že by se z fotbalu - tak trochu po vzoru ledního hokeje - stala monstrózní komerční show. Ještě větší než je teď (to jen tak pro upřesnění).

Jen si vzpomeňte na nedávno uplynulé mistrovství světa v ledním hokeji. Často jsem měl dojem, že při přenosu sleduji pásmo reklam, které je občas přerušeno hokejem. Reklamám totiž nestačily klasické přestávky a nacpaly se i přímo do hokejových třetin ve formě tzv. "komerčních přestávek". Odporné. Docela se bojím, že něco podobného by následovalo i u fotbalu. Takový sport by mě pak bavil o dost méně, proto za mě bych asi - přes všechna negativa - raději ponechal klasický formát.

Ne každá změna musí být nutně změnou k lepšímu.