Roubaix 1911

Jsou slova, která vyvolávají mnoho asociací (ať už pozitivních, či negativních). Stačí říci Indie a mnoho lidí si vybaví řeku Gangu, čaj a bídné hygienické podmínky. Ve sportovní terminologii je to v naší kotlině třeba tolikrát vzpomínané Nagano, jen málokomu po vyslovení tohoto (v zahraničí zase ne až tak moc známého) japonského města nenaběhne v mysli obraz radujících se hokejistů se lvíčkem (a ostatním zvířectvem) na prsou.

Roubaix - název tohoto města (bráno z fotbalového hlediska) dnes asi mnohému našinci už moc neřekne, což je rozhodně velká škoda. Český, potažmo československý, fotbal má sice celou řadu pozoruhodných úspěchů, které si pravidelně připomíná, ale právě (amatérské) mistrovství Evropy v kopané v roce 1911 (pořádané právě v tomto francouzském městě) zůstává takřka zapomenuté, což je rozhodně škoda (a škoda je také to, že předloni uplynulo krásných 100 let od tohoto turnaje, což média zaznamenala spíše sporadicky).

Český tým (mimochodem, Český fotbalový svaz vznikl už v roce 1901!) nezastupoval svoji oficiální zemi (tedy Rakousko - Uhersko), ale pouze jednu jeho část - Čechy - a abysme byli ještě přesnější, tak v podstatě jen jedno město - Prahu - a pokud chceme být velmi přesní, tak jen jednu pražskou čtvrt s názvem Letná, kde tehdy sídlily naše dva nejkvalitnější kluby (Slavia a Sparta) z nichž "národní" tým povstal. Celý jej - krom 2 výjimek v podobě Piláta a Bělky (a ten hrál střídavě ve Slavii a ve Spartě) - tvořili hráči Slavie, což byl tehdy pravděpodobně nejlepší tým v kontinentální Evropě vůbec, kapitánem byl slávistický kanonýr a megahvězda českého fotbalového pravěku - Jan Košek (trocha statistiky, 296 zápasů = 804 branek!! Jeho fotografie je výše).Trenérem byl Skot John Madden, který ale už dlouhá léta žil v Praze (kde měl své dvě lásky - manželku Františku Čechovou a klub který trénoval, Slavii) a jistě nebude příliš přehnané napsat, že se de facto zasloužil o rozkvět české kopané na počátku 20. století. Český tým tehdy ještě neměl své vlastní dresy, hrál tedy proto v dresech pražské Slavie, to je taková zajímavá historická kuriozitka :-).

Cestou do Roubaix se Češi "rozehřáli"v Bruselu, kde porazili tamní jedenáctku 6:1.

A pak už to přišlo.

Turnaje v Roubaix se zůčastnila jen tři mužstva, krom Čech, to byla Francie a favorit z Anglie. První utkání naše čekalo s reprezentanty země galského kohouta, ze kterého vyšli vítězně v poměru 4:1. Zprávy z té doby jsou značně kusé, dochovala se sice sestava českého týmu, ale o průběhu samotného zápasu toho moc nevíme.

Povzbuzeni touto výhrou šli čeští fotbalisté na favorita z Anglie. Přihlížejících zhruba 8000 diváků vidělo úporný boj, ve kterém se do konce prvního poločasu skóre sice nezměnilo, nicméně rozhodně bylo na co se dívat. Angličané trefili brankovou konstrukci (naši bránu hájil, stejně jako proti Francii, dnes již prakticky zapomenutý brankář Slavie Karel Pimmer, který se na fotografii nachází jako 4. zleva) a stejně tak si vedl svoji "pumelicí" i náš kapitán Košek. Byla to ale Anglie, která se v 60. minutě dostala do vedení, z něj se však hráči "albionu" neradovali dlouho, k míči se dostal Košek a ranou jako z děla srovnal na 1:1. Psala se 70. minuta a začínalo se prakticky od začátku.

O tři minuty později vyvrcholil tlak Čechů brankou Bohaty na 2:1 a začalo to vypadat velmi slibně. Anglie se však nemínila vzdát, přeskupila své síly a vrhla vše do útoku, český trenér Madden zareagoval stažením útočníků Bohaty a Holého (tehdy se hrálo většinou na 5 útočníků), kteří měli vyztužit obranu.

Maddenův tým anglickému tlaku odolával celkem úspěšně až do 83. minuty, kdy byl potrestán za hraní rukou pokutovým kopem. A vypadalo to hodně zle... Brankář Pimmer však neztratil hlavu a v nejpotřebnějším čase se vytasil s bravurním zákrokem a pokutový kop dokázal chytit! Zbylých 7 minut už Češi dokázali pracně vydobytý náskok ubránit a mohlo se slavit.

Cestou zpět do Prahy sehráli naši hráči ještě přátelská utkání proti výběru Paříže a proti Rouenu, která bez problémů rozdílem třídy vyhráli.

Fotbalisty přivítali na pražském nádraží (oficiálně tehdy nádraží císaře Františka Josefa) davy lidí, zpívala se (budoucí) hymna, "Kde domov můj" a už tehdy vznikla tradice "vítání hrdinů", která přetrvává až do dnešních dní. Tehdy se v naší zemi zrodil fenomén hrdosti na své sportovce, na sportovce z malé země kdesi v srdci Evropy, kteří to dokáží "nandat" všem těm bohatým a slavným tam kdesi v zahraničí (Češi v tomto roce - 1911 - vyhráli ještě v druhém populárním sportu - v hokeji - mistrovství Evropy v Německu).

Hráči na turnaj v Roubaix nezapomněli a když to Slavii někdy v zápsech moc nešlo (což tehdy bylo - oproti dnešku - poměrně vzácné), tak si vzal Košek v kabině o přestávce slovo a řekl, "kluci, ať je to jako v Roubaix." A často tomu tak i bylo.