Vítězně únorová

Je tomu na den přesně 65 let, kdy de facto oficiálně převzala KSČ moc v Československu. Pochopitelně, jedná se o velký časový odstup (kominternu i mocný SSSR odvály dějiny) a leckdo by si mohl snad myslet, že toto téma je vhodné tak maximálně pro lehce zaprášené učebnice dějepisu, nicméně pravý opak je pravdou. Téma "únoru" je živé i dnes.

A to tak, že možná ještě více, než v minulých letech.

Stále tu je přítomna jakási neochota hlubší sebereflexe vlastní společnosti, absentuje i odstup od striktně černobílého vidění "minulého režimu". K výročí "únoru" se pořádají demonstrace, jak ze strany názorových příznivců této společenské změny, tak i pochopitelně ze strany odpůrců tehdejší (i současné) komunistické strany. Možná ale v záplavě všech těch vyhrocených vyznání "pro" a "proti", i ve valné většině současných "retro" celovečerních filmů, uniká něco daleko podstatnějšího, tedy přiblížení toho, o co šlo na pozadí společensko-kulturních souvislostí. Mnoho lidí pak nabývá dojmu, že komunismus se tu jaksi "z nebe" vzal právě v roce 1948 a tak trochu se mezi širší veřejností zapomíná, že už od roku 1945 tu vládla "Národní fronta" a že mnozí zástupci nekomunistických stran podléhali snad davové psychóze obrovské naivity. Koneckonců i za té první republiky (která je, bůhvíproč, vydávána některými za pravicový stát) měli kupříkladu komunisté při volbách v roce 1925 neuvěřitelných 41 mandátů.

Kdepak, události "nepadají z nebe" a se společenskou revolucí neprobíhá zároveň i obměna obyvatel. Lidé jsou pořád stejní.