Grebeníčkův projev

Včera ve Sněmovně se bývalý prominentní člen KSČM - M. Grebeníček (dále jen MG) - dotkl (v souvislosti s projednáváním svátku, respektive významného dne připadajícího na 16. leden) tématu smrti Jana Palacha, o němž se v důvodové zprávě píše, že byl symbolem boje proti totalitní komunistické moci. MG tuto větu zpochybnil a kolem celého proslovu (z něhož se obvykle vyjímá několik vět, celý jej lze nalézt zde) se vynořilo mnoho komentářů, odsouzení, i příspěvky pochvalné, rád bych se do onoho "víru informací" také zapojil svým "šprochem".

Předem chci zmínit, že se jedná jen o můj subjektivní pohled na věc. Nečiním si nárok na jednu jedinou pravdivou pravdu (která má obvykle stejně cosi společného s holkama z Perlovky) a i když se pokusím vše vykládat descartovsky "jasně a zřetelně", tak je možné, že se mýlím, či jsem nadmíru naivní.

Nejprve trochu k MG. MG pochází z rodiny, kde se "dějiny proletariátu" jistě četly od jeho útlého dětství a pan Grebeníček starší má dost špatnou pověst brutálního mučitele, leč jsem toho názoru, že děti by neměly trpět za hříchy svých rodičů. I samotný MG na tom s pověstí není růžově, reformistickému křídlu zrovna nefandí (nicméně k totalitářům padesátých let má stále dost daleko, což ovšem také nemusí nic znamenat, jsem toho názoru, že zrůdné lidské činy plodí zejména "doba", tedy celková společenská konstelace, která je dnes naštěstí absolutně nekompatibilní s tím, co se dělo v letech 1948-1956, což ovšem neznamená, že by se to někdy nemohlo změnit). Zároveň si ale myslím, že při posuzování některých projevů by se mysl posluchačů měla především více obrátit k tomu, "co se řeklo", než k tomu, "kdo to řekl".

A co se tedy řeklo? Že Palach není symbolem boje proti komunismu. To je dost obtížné tvrzení, protože dnes už určitě Jan Palach jistým symbolem boje proti komunismu je. Otázkou však může zůstávat, zda tomu tak bylo i v roce 1969, kdy jeho pochodeň vzplála.

Především bych chtěl zmínit, že podle mnou známých faktů se Jan Palach neupálil na protest proti komunistům v ČSSR, naopak, ještě v době jeho činu měla KSČ mezi občany poměrně slušné jméno (přes 80% občanů se v jednom z posledních svobodných průzkumů veřejného mínění vyslovilo pro pokračování "socialismu s lidskou tváří", je to číslo větší než výsledek referenda o přistoupení k EU v nedávné době), neboť mnozí lidé v ní spatřovali naději na pokračování specificky Československého vývoje, který jen podpořilo usnesení mimořádného sjezdu KSČ ve Vysočanech, kde se striktně odmítla okupace ČSSR a zvolilo nové vedení strany, či se potvrdili stávající členové (například Kriegel). "Jsme s vámi, buďte s námi", říkalo tehdejší heslo "osmašedesátníků" a skutečně, mnoho lidí s nimi opravdu bylo. Mezi nimi i Jan Palach.

Netroufám si zde rozebírat Palachovu osobnost, nemám na to erudici, nicméně si troufám tvrdit, že Palachovi nevadili ti komunisté, kteří byly u moci v době srpnové okupace (koneckonců on sám za svůj krátký život nic jiného než "vládu jedné strany" vyjma cesty za sklízením jahod do Francie nepoznal). Jako student ekonomie snad i mohl sympatizovat s reformou O. Šika v podobě oné "hospodářské demokracie", nebylo by to nic zvláštního, Ota Šik byl ve své době mezi občany velmi populární, dokázal složité věci vysvětlit srozumitelně a lidsky, věc tak málo se dostávající v předešlých letech. A ano, Ota Šik byl komunista, dokonce člen UV KSČ. Proti takovému člověku Palach rozhodně neprotestoval upálením. Rozhodně také neprotestoval proti Dubčekovi, Černíkovi, či Kriegelovi (jediný člověk, který vydržel velký tlak a nepodepsal moskevské protokoly), ne, to vše byli sice lidé, o nichž dnes můžeme vést debaty a mít jisté výhrady, nicméně rozhodně to nebyly lidé, kvůli kterým by se někdo rozhodl odejít ze světa tak brutálním způsobem. Jan Palach sám po svém činu přiznal, že se upálil proti invazi vojsk Varšavské smlouvy ("Udělal jsem to proto, aby odešli Rusové"), kvůli pasivitě našich lidí vůči dění v republice a také kvůli rozšiřování tzv. "Zpráv", což byly noviny - dosti propagandistické - podporované Sověty. Pochopitelně, dnes mohou tyto termíny splynout do velké množiny s názvem "komunismus", ale tvrdit, že se Palach upálil na protest proti komunismu mi přijde nesprávné a zjednodušující.

Pochopitelně, mezi upálenými nebyl jen Palach, o dalších se výše uvedené už netvrdí, zejména u E. Plocka (třetí pochodeň) by to působilo dost nemístně, neboť sám byl členem KSČ.

Tehdejší vedení KSČ bylo podle mého názoru tvořeno zejména lidmi z velké části naivními (kteří se nechávali unášet koly dějin a věcí do té doby v komunistickém Československu prakticky nevídanou - popularitou občanů), kteří snadno zapomněli na to, že jejich protějšci ze SSSR se už dávno nepokoušejí vybudovat "spravedlivou společnost", ale jsou to jen a pouze technokraté moci. Snad stejní technokraté jako ti, kteří napsali onen nechvalně známý "zvací dopis" (soudruzi Indra, Bila, Kapek - který v roce 1990 spáchal sebevraždu, a další).

Pokud jste dočetli až sem, tak máte moji poklonu a doufám, že laskavý čtenář/čtenářka bude smířlivý/á k překlepům a možným hrubicím v textu, i k tomu, že jsem možná ne vždy vše popsal "jasně a zřetelně".