Potřebuji, potřebuji

Zdá se mi, ačkoliv na první pohled to není moc patrné, že toho potřebuji nějak moc. Stoupají mi výdaje za věci, bez kterých jsem se dříve celkem úspěšně obešel.

Kupuji si mezizubní kartáček (155 ká čé jedno balení firmy Curaprox), občas zakoupím originální nosiče digitálních informací, nestačí mi už jen tak nějaký sprej od pochybné firmy za 50 korun, ale když už, tak si zkusím koupit solidní parfém (třeba Esprit, ten je cenově ještě ucházející), někdy si objednávám knihy, které pak (z různých důvodů, většinou časových) ani nečtu, mobilní telefon mi požírá čím dál tím větší částku peněz (více sms, internetové připojení,...), pěstuji sporty, které se jako "koníček" prodraží více než ty, které jsem dělal dříve a v nespolední řadě se mi zdá, že i za to oblečení utrácím o dost víc.

Dá se to zastavit, nebo to "skončí v nekonečnu"? Pochopitelně, solidním "stop" by byl osobní bankrot...

Jsou však lidské potřeby vůbec konečné?

Asi ne (i když historie zná příklady skromných lidí). A možná proto je celá společnost svým způsobem tak trochu nemocná.