Zaříkávání

Pročítám si v těchto dnech poměrně obsáhlou monografii mého kraje, která byla vydána v roce 1928. Je tedy už poněkud "vousatá". Krom krásného jazyka a roztomilých slovních obratů tu však lze nalézt i mnoho velmi zajímavých a pozoruhodných informací. Dost mě zaujala kapitola s názvem "Léčení a zaříkávání", ve které si autor pochvaluje současný (respektive tehdejší) stav zdravotnictví a porovnává jej s dobou ne zrovna dávno minulou, tedy s dobou různých léčitelů, babek kořenářek, apod. Popisuje tam i několik případu jak se různé neduhy léčily. Některé znímím. Tak například takový lišej se léčil tím, že se potíral vodou ze zapocených oken a při tom se muselo říkat: "Lišej, lišej divokej, nedělej se širokej, židi v pátek maso jedí, ať si tebe také snědí." Docela půvabně působí i takový boj proti bradavicím, to se musela sláma rozpůlit a dát se křížem přes sebe, vzal se křížek, třikrát se překládal přes bradavici a říkalo se u toho, "Zvoní hrana, nevím komu, bradavice, slez mi dolů!". Paráda.

O něco větší úspěch snad mohlo slavit "léčení" škytavky, kdy nebohý takto postižený člověk musel třikrát po sobě rychle zopakovat, "Běžela škytka okolo moře, potkala Řehoře, Řehoř se vrátil, škytku zadávil." Toto mohlo snad i fungovat, pokud jste správně artikulovali a dýchali, tak se snad stahy bránice mohly uvolnit (jen hádám).

Můžeme si říci, že dnes se v ČR už nikde asi podle těchto "směrnic" neřídí a neléčí, nicméně my sami si občas vytváříme určitá vlastní "zaříkávání", stačí se podívat na "serizoně" se tvářící horoskopy, věštění z kávové sedliny, či podobné praktiky. Asi ten svět magična a zaříkávání je příliš krásný a vábivý, než aby se jej šlo jen tak vzdát.

A teď mě omluvte, jdu hledat mandragoru.....