Blur - The Ballad of Daren (2023)

 

Blur přišli po desce The Magic Whip s dalším albem ve chvíli, kdy se to tedy moc nečekalo. Plná sestava, hraje to jako za mlada. Opradu? Inu, trochu ano. Album je o poznání posmutnělejší a nic na tom nemění ani to, že se nedávno podařilo skupině dvakrát vyprodat Wembley. Zvláštní počin, co? Kdo by se šel dívat na bandu stárnoucích pánů přes 50, kteří hrají většinou tklivě znějící truchlivé skladby. Divné. To by to ovšem nemohli být Blur, pro něž je to jen další částí hudebního vývoje, který demonstruje neskonalé tvůrčí nasazení, talent a lásku k hudbě.

Jediná skladba, která tu víceméně připomíná majoritní tvorbu Blur z devadesátých let (ok, pomineme album 13) je St. Charles Square. Jinak se vše se nese v poklidnějším duchu, z něhož je cítit životní nadhled a zužitkování rozlehlých hudebních zkušeností, navíc také určitě i to, že čtveřici pánů to pořád hraje moc dobře a dohromady jsou silnější než každý zvlášť. 

Ano, pryč jsou ty doby, kdy tu byli Blur a Oasis a jejich trochu umělá řevnivost. Tato parta okola D. Albarna to nemá zapotřebí, je srovnaná se sebou i se světem, byť tam i tam dochází k věcem, které zraňují. Dobrý příkladem je třeba skladba Russian Strings o bezmoci, zavírání očí před šíleným konfliktem, který rozpoutal Putin na Ukrajině. Ironii osudu je, že tuto skladbu Blur poprvé naživo hráli v den Wagnerovi vzpoury (červen 2023)

I proto má určitě cenu si tuto desku poslechnout a vychutnat (a určitě ne jen jednou).