Finanční poradci

Finanční poradce bude dnes u nás znát asi každý, skutečně by bylo obtížné najít někoho, kdo ještě nebyl osloven nějakým "dávno ztraceným" kamarádem a pod nevinnou záminkou společného posezení u piva, kávy je po několika minutách dotyčný osloven s dotazy směřujícími na jeho finanční situaci. Abych byl upřímný, proti samotné existenci finančního poradenství nic nemám, je to obživa jako každá jiná a stejně jako každá jiná se dá dělat dobře i špatně. Jsou země, kde je existence finančního poradce ve své rodině běžné skoro jako existence rodinného lékaře. ČR je v tomto ohledu poněkud jinde, koneckonců i finanční povědomí (nebo chcete-li - finanční gramotnost) je na dost nízké úrovni, chtělo by se tedy snad říci, že právě určitá vstřícnost směrem k poradcům by byla zcela na místě.

Jenže poradci jsou také jen lidé a vážně pochybuji o tom, že skutečně všichni jsou tak dobří, jak se často holedbají. Často používají výrazy jako "chceme pomoci", či "děláme to pro vaše dobro...", apod. Nechci být velký pesimista, skutečně věřím v to, že existují lidé, kteří některé věci dělají z ryzího altruismu a duši mají čistou přinejmenším jako běloskvoucí sako pana Kalouska, nicméně nejsem si zcela jist, zda se oni jedinci pohybují v divokých vodch českého finančnictví. Předně, domnívám se, že oni poradci nejsou - podobně jako sovy v Twin Peaks - tím, čím se zdají být, tedy, rozhodně se nejedná o nezávislé finanční poradce, představa, že takový poradce by doporučil klientovi nějaký produkt, který by pro něj samotného nebyl výhodný (a čest nepatrným výjimkám, které potvrzují pravidlo) mi přijde krajně nepravděpodobná.

Ano, podle výzkumu ING Pojišťovny z loňského roku patří ČR mezi země s nejnižším skóre u finanční gramotnosti (jakkoliv se z jednoho výzkumu nedá moc usuzovat), ale nejsem si zcela jist, že tuto skutečnost zlepšíme svěřením se do rukou finančních poradců, kteří někdy bývají skutečně dost pochybných kvalit. Vím dokonce o případech, kdy někteří z nich dokázali lidem s příjmem, který se jen tak tak vyrovnal jejich výdajům doporučit stavební spoření, životní pojistku, apod. Pro samé splátky museli dotyční jít dokonce pro půjčku (a kam jinam než k lichváři...). Zastávám názor, že člověk by se měl o svých volných financích rozhodovat sám a případné rady brát skutečně jen jako rady a inspiraci. Je to podobné jako s opisováním na škole, kde opisující bere jistotu, že ten člověk vedle má na otázku správnou odpověď?