Kdo si v karanténě hraje, nezlobí...

Asi jen těžko lze dnes uniknout všeobecným doporučením o tom, že člověk by měl zůstat primárně doma (a chodit tak maximálně do práce, což bohužel nyní musím i já) a být tedy v jakési karanténě (i když jak to mají dělat lidé, kteří žádný domov nemají se už moc neřeší). Ona karanténa může být vítanou příležitostí najít si čas na věci, na něž jindy kvůli všeobecnému spěchu a shonu není moc místo. Lidský mozek ale i v takových časech potřebuje zabavit a ne každému se zamlouvá sjíždět seriály, filmy, číst odložené knihy, apod. Někdo třeba zatouží po trochu "živější" zábavě a sáhne po společenských hrách. Jenže ouha, k hraní společenských her z logiky názvu potřebujete nějakou tu "společnost". Co s tím, když jste doma sami a nikdo k vám nesmí?

Bez obav, jsou tu hry, které lze bez problémů hrát i v sólo variantě (a rozhodně to není na škodu), pojďme se tedy podívat na mé z této kategorie nejoblíbenější a nejprověřenější!

Temné znamení

Temné znamení je hororovou hrou ze série "Arkham Horror Files", která tematicky navazuje na slavnější "bratříčky" Arkham Horror a Eldritch Horror. Všechny tyto hry vycházejí z literárního díla spisovatele H. P. Lovecrafta (1890 - 1937), který je u nás celkem oblíbený (snad i zásluhou pana Škvoreckého a velkého rozmachu sci-fi, fantasy a hororu po roce 1989). Princip je celkem jednoduchý, v Arkhamskému muzeu se objevily známky toho, že jeden z tzv. Prastarých by mohl procitnout, což by pro náš svět znamenalo velké patálie. Naštěstí je tu tým odvážných vyšetřovatelů (každý má nějakou speciální schopnost a míru zdraví a příčetnosti) s nimiž můžete po muzeu bloumat (navštívit vyložené karty) a tam řešit úkoly z nich plynoucí, za což jsou různé bonusy (předměty které se dají ve hře využít, z nichž nejdůležitější jsou tzv. temná znamení). Pokud hráč (hráči) shromáždí dostatečný počet temných znamení, podaří se jim Prastarého zapudit. To není tak jednoduché, do hry vstupují karty mýtů, které povolávají do muzea krvelačné nestvůry a přidávají na počitadlo zkázy žetony zkázy. Když se počitadlo naplní, tak Prastarý (ve hře jich je hned několik, pochopitelně nechybí ani oblíbený Cthulhu) procitne, a to se pak dějí věci.

Osobně se mi osvědčilo, když v sólo hře hrajete za 2 vyšetřovatele (když jich je více, tak už trochu v jednom hráči můžete ztrácet přehled kdo má jakou schopnost, když máte jen 1, tak je hra zase docela obtížná).

Drtivá většina herních mechanismů se ve hře odehrává pomocí hodu kostek, na nichž ale nejsou klasická čísla 1 - 6, ale různé symboly. Symbol hrůzy, pátrání, apod. Úkolem je hodit symboly odpovídající tomu, co je napsáno na kartě, kde se právě vaše postava nachází. Jen takto podané by to asi bylo příliš primitivní, nicméně hráč má možnost náhodu na kostkách dost ovlivnit různými bonusovými předměty, schopnostmi, možností soustředit si nějaké kostky na později po neúspěšném hodu, apod.

Ve výsledku je Temné znamení celkem svižnou (průměrná doba hry trvá asi 60 minut) a zábavnou hrou, která se jen tak neomrzí. Dají se dokoupit i různá rozšíření, ale ty jsem neměl možnost vyzkoušet. Jako sólo verze je to ale dostatečně zábavná záležitost, i když s jinými hráči mě to tedy bavilo víc.

Neanderthal: Lovci mamutů

Kouzelná hra Neanderthal skrývá ve své malé krabičce velké poklady. Vyberete si jeden ze 3 druhů (kromaňonec, archaik, neandertálec), sexualitu a můžete se spolu se svým kmenem vrhnout do boje o přežití a rozvoje mozku. Auto Phil Eklund vychází z (podle mě dost pravděpodobné) hypotézy, že za vznikem jazyka stojí převážně ženy. Různé ženy, které jsou zde reprezentovány kartami mohou vytvářet propojení na kartě mozku vašeho druhu a tím i zlepšovat řeč, abstraktní myšlení, apod. Do toho jako hráč chodíte s lovci na lov zajistit potravu, přenášíte vědomosti z generace na generaci (např. strážce ohně) a čelíte nástrahám přírody (zalednění,...).

Neanderthal je úžasně propracovaná hra s lehce chaoticky psaným návodem (který ale ve svém závěru obsahuje poutavou esej). Na můj vkus tady až moc velkou roli hraje náhoda. Když např. v mé skupině lovců po lovu sviště (neúspěšném) zbyla s bídou polovina provozuschopných mužů, kteří následně nestihli při mrazech uživit starší a ženy a celá existence kmene tak šla do kopru, tak jste dost naštvaní. K těmto tragédiím se dá dojít poměrně jednoduše, stačí si 2x po sobě blbě hodit kostkou a máte to. Na druhou stranu chápu, že v této těžké době bylo přežití celé skupiny dost "na vlásku".

Sólo hra je zde podle mě na stejné úrovni jako hra s protihráčem (protihráči, hra je i pro 3 lidi). Titulek, že hra byla v roce 2015 nominována na nejlepší sólo hru roku tu není zbytečný.

Pro mě je velkým plusem snadno přenosné balení, poutavá atmosféra (her z pravěku tu moc nemáme) a velká propracovanost celé hry. Negativem pak velký vliv náhody (i když pro někoho je to v menší míře než např. u Temného znamení) a i fakt, že hra jednoduše není pro každého. Příležitostné hráče asi nezaujme, pravidla sama o sobě nejsou zase tak obtížná, ale těžko se vysvětlují a na první pohled vypadají dost krkolomně.

Panství hrůzy

Trešnička na dortu. Panství hrůzy se sice nejlépe hraje ve skupině 3 - 4 hráčů, nicméně i v sólo variantě je to velmi dobrá a atmosférická zábava. Slovo atmosférická si prosím podtrhněte, radši hned dvakrát.

Opět se nacházíme stejně jako u Temného znamení ve světě Arkham Horror Files. Zde je však hracím polem budova (popř. blízké okolí). Jedná se o plně kooperativní hru, kde vám oponenta představuje mobilní aplikace (což může být pro některé hráče trochu problém). S figurkami svých postav prozkoumáváte tajemné sídlo a snažíte se přijít na to, co se to tam vlastně děje. Z aplikace hraje temná hudba, některé rozhovory jsou nadabované (samozřejmě vše je i v češtině), takže ponořit se do zábavy není velkým problémem. Hra má několik ale: 1) velká cena okolo 2000 korun, 2) výše zmíněná hra s aplikací, což pro skalní deskovkáře moc není, 3) hra má pouze 4 scénáře, sice se dají hrát vícekrát, ale pak už víte oč při hře jde a jaké nestvůry máte kde čekat,..., 4) nejdelší scénář trvá 6 hodin, ano...6 hodin, 5) příležitostné hráče na Panství hrůzy pravděpodobně neutáhnete.

Tento mix stolních rpg her, počítačových adventur a poctivého deskování se ale podle mého vyplatí "okusit". Sólo varianta je také dobrá (je potřeba si ale vzít 2 postavy), byť zde nevyužijete některé projevy šílenství (což je naopak super ve hře s více živými hráči, mým favoritem je stav, kdy jedna z postav zešílí a její hráč do konce hry nesmí říct ani slovo :), či v jiném případě začne okrádat ostatní, stane se z ní pyroman, apod. - to v jednom hráči nelze).

V češtině se dá dokoupit rozšíření s dalšími 2 scénáři, ale za něj je také docela velká částka, nicméně pokud máte rádi příběhové atmosferické věci a četli jste někdy povídky od Lovecrafta, tak nevidím důvod, proč si - pakliže na to máte a deskové hry vás baví - udělat radost v podobě Panství hrůzy. Ne všechny scénáře trvají 6 hodin, většinu lze odehrát za 2 - 3 hodiny a jak pevně věřím, ten čas v tajemném domě utíká velmi rychle.