Úskalí hokejového mistrovství

Už řadu let je pěknou tradicí, že květen patří hokeji. Sice je pravda, že ještě nedávno v dobu kdy hokejový turnaj končil, tak ten současný teprve začíná a kazem na kráse také může být i malý zájem fanoušků zpoza oceánů (čímž se celý turnaj ocitá v ostré pozornosti fandů jen z několika málo zemí), ale to jsou jen takové otravné mouchy, kterými se netřeba zatěžovat.

Já si tedy tuto porci hokejových zápasů užívám nadmíru, ostatně jako už po několik desetiletí. Jisté kouzlo těchto turnajů spočívá podle mě v tom, že rozhodující klání probíhají formou play off na jeden zápas. V tu chvíli se zvětšují šance papírovým outsiderům, protože jednou za čas porazit nějakého favorita je bezesporu schůdnější cesta, než mu několikrát nabančit v sérii na 4 vítězství. Takovou odvrácenou stranou mince je pak klíčový "boj o vše" - čtvrtfinále, kde se kolikrát naskytne ne zrovna atraktivní podívaná. Důležitost zápasů a s tím související nervozita je někdy cítit jak mezi hráči, tak i mezi fandy na tribunách v tak bytostné míře, že občas se jí podaří proplout i skrze obrazovky televizních přijímačů. Ono i v situacích, kdy jste velcí favorité se asi občas vkrádá otázka, zda veškeré předchozí úsilí nebude jedním zápasem (de facto klidně jednou individuální chybou) zmařeno. Už několikrát se stalo, že vítěz základní skupiny se právě po čtvrtfinále poroučel z turnaje pryč.

O to slastnější je ale úleva, když se tuto metu podaří překročit. Netřeba ale skuhrat nad systémem turnaje (však nebýt jej, tak by poslední zlato ČR asi nebylo), v minulosti se totiž hrálo i mnohem záludnějšími systémy. Můj oblíbený je tzv. "Bergvallův systém", kterým se hrálo roku 1920 na OH v Antverpách (jež se zpětně počítají jako oficiálně první mistrovství světa v ledním hokeji). Specifikum tohoto systému spočívá v tom, že se hrají v podstatě takové tři miniturnaje v jednom, každý o jednu medaili. Nejprve se tedy v Antverpách hrálo klasicky čtvrtfinále, semifinále a finále o zlato. Poražení (tedy všichni krom celkového vítěze Kanady, kterou reprezentoval tým Winnipeg Falcons) si to rozdají vyřazovacím systémem o medaili stříbrnou a nakonec se hraje o bronz (týmy, které nezískali zlato ani stříbro). V Antverpách náš tým v boji o zlato vypadl ve čtvrtfinále s Kanadou 15:0, v boji o stříbro s USA dokonce 16:0 a v boji o bronz jsme se volným losem dostali až do finále, kde jsme přehráli tým Švédska 1:0. K bronzové medaili tak stačily tři zápasy a úchvatné skóre 1:31. Dnes trochu úsměvné, nicméně systém to byl celkem spravedlivý, dominance zámoří nad Evropou byla obrovská a klidně by se mohlo stát, že pověstný "třetí vzadu" by byl vyřazen už v prvním kole play off. Dnes by něco podobného bylo asi nemožné, představa, že by vítěz byl znám ještě před půlkou turnaje je asi dost šílená.

Vzpomeňte si na pana Bergvalla a jeho systém až budete třeba někdy hořekovat nad nespravedlivým vyřazením svého týmu v jednokolovém play off.