Ray Bradbury - Marťanská kronika

Je to možná trochu ostuda, ale Marťanskou kroniku jsem četl až teď. Tedy celou, abych byl zcela přesný, protože některé "povídky" z ní jsem četl už kdysi na základní škole.

Tenkrát bylo krátce po revoluci a nám se do třídy dostaly nové čítanky. Byly docela zajímavé, a to zejména z toho důvodu, že v nich přibyla dosud trochu opomíjená složka sci-fi. Zkrácené spojení slov science fiction pro mě tehdy znamenalo doslova zaklínadlo a neminul pořad v televizi, časopis, apod. takto inspirován, aniž bych jej neviděl, respektive nečetl. Ještě dnes si pamatuji, že tehdy jsme v oné čítance narazili na zvláštní povídku (která byla pro účely učebnice trochu upravena) od jakéhosi "Bredbéryho" s názve "Přijdou vlahé deště" (to je ta o domu po jaderné katastrofě) a já si ji doslova zamiloval (a snad dokonce celou ručně přepsal kamsi do notýsku :)).
Už tehdy jsem si řekl, že si od toho pána musím něco přečíst.

A vzal jsem to poté od "Fahrenheita" po povídky v cyklu "Kaleidoskop", ale na "Kroniku" se jaksi nikdy nedostalo. Kniha získaná někde v antikvariátu (či snad vyhozena na nějakém sidlišti u popelnic) na mě až do nedávna marně čekala v knihovničce.

Ale dost už sentimentálního úvodu.

Marťanská kronika je něco mezi románem a sbírkou povídek. Povídky na sebe trochu navazují, ale v podstatě se dají bez problémů číst i samostatně. Někdy se tu vyskytnou i stejné postavy, ale to je tak asi vše. Důležité však je, že na sebe navazují chronologicky a skutečně tak tvoří jakousi fiktivní kroniku osidlování planety Mars. Žánrově to je čísté sci-fi akcentující sociální rozměr disproporcí mezi technickým pokrokem a morální stagnací (což v padesátých letech nebylo v literatuře zcela samozřejmé).

Knihu zase netřeba ale brát jako nějakou "hard sci-fi", to "science" se tam někdy libovolně ohýbá, šťoural narazí na drobné nelogičnosti, nicméně Bradburyho kniha není ani tak o fascinujících objevech na Marsu, ale zejména o nás - lidech - a o naší neschopnosti žít pospolu v klidu, míru a vzájemném respektu.

I po těch letech, které uplynuly od jejího vydání, je "Kronika" stále fascinujícím a napínavým čtením, jež přinutí k zamyšlení. Některé povídky jsou poněkud strohé, jiné košaté ve svém jazyku, u některých jsou známky humoru, který se nicméně za několik stránek může změnit v děsuplný konec. "Kronika" je možná tak trochu jako lidé sami, nevyzpytatelná a vícerozměrná.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Virtuální pomníky

CID