Státní vyznamenání

Včera pan prezident - slunce naše jasné - rozdal nebývale štědrou sbírku státních vyznamenání. Koneckonců proč ne, republika (pokud bereme současnou zemi jako nástupnický stát) slaví krásné 99. výročí. Mám však několik návrh, jak důstojně oslavit tu blížící se stovku.

Pan prezident včera velmi trefně poznamenal, že je při rozdávání vyznamenání a podobných atributů důsledně vnímat také to, kolika lidem daný člověk například na poli kulturním přinesl radost a štěstí do jejich jinak třeba prázdného života. Takových lidí může být tisíce, ba snad i miliony. Pokud s tím nějak nesouhlasíte, tak jste jednoduše závistivec, který nic nedokázal. To je jasné, kulturní osobnosti si od nějakých kritiků rozvracet nenecháme!

Dovolil bych si tedy touto neotřelou cestou panu prezidentovi doporučit, aby propříště zvážil vyznamenat třeba takovou Jarču Zikánovou. Jarča byla fajn holka, žilá prý velmi zdravě, což by se panu prezidentovi, který se samozřejmě sám také těší dobrému zdraví, mělo líbit, dokonce na to měla jakousi zdravotní knížku, kterou stařičké rakouské mocnářství vydávalo všem těm různým "helmbrechtnicím" a "cajdrnožkám".
Jsem bytostně přesvědčen, že tyto dámy dokázaly potěšit celé zástupy lidí (pravda, jen mužů, ale což, aspoň to naštve podvratné "džendrové" živly!), kteří odcházeli zcela (u)spokojeni. Přitom to povolání nebylo úplně snadné, vzpomeňte jen na takovou Otylku Vranskou, která jej dokonce zaplatila životem! To už se dostáváme zhruba na úroveň jiných nebezpečných povolání, jako jsou třeba hasiči, nebo investigativní novináři!

A já se ptám, pane prezidente, nejsme to jako společnost těmto velkolepým děvám dlužni? Vždyť je to vyložený výsměch do nebohých tváří všech těch tvrdě pracujících Tonek Šibenic, Černých Már, apod., které v potu krve dělaly poctivě svoji práci a obveselily tak určitě ještě větší počet jedinců než pan Troška se svými sofistikovanými komediemi.
Uznejte, že můj požadavek lze požadovat za zcela oprávněný.

A když ne, tak na to půjdeme po "espéďácku" formou referenda, to je teď přece velmi populární!

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meoskop

Obrázek
Znáte "Meoskop"? Možná ano, možná ne. Přitom meoskop je taková úžasná a stará věc. Kdysi dávno (v šedesátých, sedmdesátých letech) se meoskopy vyráběly kousek od Broumova (závod Hynčice). Jeden takový výrobek stál cca 35 kč, což nebylo zrovna málo, ale přesto ještě cenově dosažitelné. A co že to vlastně je? Meoskop je takový 3D prohlížeč, který si dáte proti sluníčku před očka (pro každé oko je tam jeden otvůrek) a můžete se kochat obrázky, jež se na tenkém kotouči vkládaly do samotného zařízení. Počátky působení tohoto přístroje u nás spadají do roku 1959 a já se mohu pochlubit, že jsem vlastníkem jednoho meoskopu s pěknou krabičkou plnou zajímavých "filmů", jež zobrazují na snímcích rozličné kouty tehdejšího Československa. Kupodivu po dlouhou dobu jsem ani nevěděl co se nám to skrývá v té tajemné a zachovalé krabičce s názvem meoskop. Až teprve nedávno - po návratu ze Slovenska - jsem si všiml, že mezi "filmy" se nachází i jeden s označením "Dobšín
Další informace

Virtuální pomníky

Smrt je neodvratné, vše živé směřuje ke smrti de facto ode dne svého zrození, obranou proti této skutečnosti pak může být mnoho forem, jež se mohou kulturně lišit, ale něco přesto mají společné. Třeba touhu něco tu po sobě na světě zanechat. Dávní králové a vládci stavěli monumentální pomníky své dnes již zašlé (a někdy i zcela zapomenuté slávy). Jména jako je Cheops, Feidiás (a koneckonců i ten Hérostratos, který si tak rád hrál s ohněm) se dostala do historie a i naše současná generace si je pamatuje, byť informace o nich jsou útržkovité, nicméně právě v oné paměti v podstatě přežívají dál (byť někdy jen jako legenda). Někteří lidé se snaží stát nesmrtelnými v podobě svých potomků. Koneckonců, byla to snad Arendtová, která tvrdila, že právě řecká touha po hledání nesmrtelnosti stála na počátku veškeré filosofie. I dnes se pochopitelně lidé snaží být nesmrtelní, někteří si plánují okázalé hrobky (a už vůbec třeba netuší, že po jejich smrti nebude nikdo, kdo by jim tam nosil květiny) a
Další informace

Hádej, kdo je vrah (2022)

 Na tento počin ze studia A24 jsem se docela těšil. Studio má totiž podle mě docela zajímavé výstupy, za něž hovoří jen namátkou skvělý horor "X", artové Aftersun, westernové Slow West, apod. I když se často na první pohled může zdát, že jsou to dost rozdílné snímky, tak hluboko uvnitř mají cosi společného. Tou společnou DNA je A24, tedy určitý filmový dojem podivnosti a specifického humoru, to vše protkané filmovými postupy typickými pro nezávislé snímky. S trochou nadsázky bych se nebál o tomto filmu prohlásit, že by se určitě líbil Agathe Christie, pokud by tedy její staromilská duše snesla pohled na líbající se ženy a na současnou hudbu "mileniálů". V zásadě by se ale - pokud film a jeho příběh obnažíme na dřeň - dalo říci, že se jedná o klasický "slasher" s relativně překvapivou pointou. Hlavní hrdinové jsou představeni trochu vágně a zprvu možná nejeden divák může mít problém s orientací u jmen a tváří, i v tom, kdo koho má/nemá rád. To první se čase
Další informace