Jižní město - město snů

Pokud se člověk dostane na nějaké místo, které předtím nezná, tak se obvykle cítí zmaten...ano, ani já nejsem výjimkou.

Říká se, že muži mají lepší orientační smysl v prostoru než ženy. Nevím.., o mně to asi neplatí. Ne že bych byl vyloženě totálně ztracený člověk, ale někdy si připadám poněkud zmaten. Poslední dobou se dosti často pohybuji na Praze 11 (Jižní město), což je zcela fascinující část Prahy. Nalezl jsem tam například pozoruhodnou panelovou stavbu, jejíž fotografie se pyšní na začátku tohoto skromného příspěvku. Fakt úžasné, tak nějak jsem si již říkal, že toto "panelákové spojení" (jak jsem stavbu vbrzku překřtil) už dávno pohltil čas, ale ono ouha. Pořád to tu stojí.

Jižní město pro mě bylo velkou neznámou, nejprve jsem poznával ta hlavní místa, ve kterých jsem se začal orientovat dosti brzy, a pak i ta další, např. postranní uličky atd. Jižní město není zcela přirozeně vzniklou osadou, které by dominoval v centru na malém náměstíčku kostelík, od něhož by se rozbíhaly cestičky směrem dolů. Kdepak, "Jižák" (jak se tomuto místo s oblibou přezdívá) je tvořen s takřka geometrickou přesností architektů úžasné doby socialistického budování sídlišť. Spíše než mapa vám zde v orientaci pomůže úhloměr .

Nechci ale na Jižák dštíti jen špínu a pomluvy (navíc chatrné). Jsou tu i velmi pozitivní aspekty. Třeba ta zeleň není špatná a navíc poblíže metra Háje jsem se seznámil se zajímavým pánem, který tu prodává v prodejně rychlého občerstvení. Je to fanoušek fotbalové Slavie (stejně jako já), takže si u něj ráno vždy dám nějaké to kafe a pohovoříme si zasvěceně o fotbale. Je krásné, když se má člověk každý den na co těšit, i kdyby to byly jen takovéto maličkosti..