Sonic Youth - The Eternal (2009)

Každá další deska od americké kytarové formace Sonic Youth je takovou malou hudební událostí. Vždyť tato skupina se na scéně pohybuje již od roku 1981 a některá jejich alba (převážně ta z konce osmdesátých let) se dají označit za velmi vlivná a průkopnická. Svým koncertním stylem - který je z části i improvizací - se tak nepřímo hlásí ke bluesmanů z padesátých let.

Samozřejmě, nic netrvá věčně a ani toto jejich zatím poslední album není už něčím bůhvíjak převratným, nicméně dobrá hudba to bezesporu je. Narozdíl od svých prvních alb, která byla skutečně někdy až moc "noisy" (omlouvám se za ten anglicismus, ale je skutečně výstižný) se The Eternal většinou pohybuje v oblasti přítomné melodie a menšího počtu kytarového vazbení a rozličných efektů (tak, jak to mají Sonic Youth rádi), což znamená, že i lidé, kteří této skupině jaksi v jejích počátcích nemohli přijít na chuť by si dnes album The Eternal mohli pustit s jistým zalíbením.

Ovšem i tak se jedná o typické Sonic Youth a jejich nezaměnitelný zvuk (který i za těch mnoho let od doby jejich vzniku nestihl zevšednět). Mezi nejlepší skladby na desce podle mého názoru patří např. Malibu gas station (s pozoruhodným koncem), punkově zaměřená Thunderclap nebo pomaloučká Antenna.

The Eternal je dobrá, přímo výborná deska! Povinnost pro všechny fanoušky kytarové experimentálně alternativní hudby na pomezí punku a rocku.