Konec srpna v hotelu Ozon (1966)

Film, o kterém jsem se na těchto stránkách už zmiňoval. Do jisté míry se jedná o ojedinělý zjev v československé kinematografii, na nějž vzdáleně navazuje snad pouze Poslední přesun. Inspirací pro snímek byla jistě vyhrocená mezinárodně politická situace v šedesátých letech. Tehdy skutečně stačilo málo a svět se mohl zmítat v křečích postapokalyptického světa. Onen pocit strachu se tak stal zdrojem nápadů pro mnohé umělce. Režisér Schmidt - a Juráček jakožto scénárista - (který mě učaroval snímkem Vracenky, podle mého názoru trochu neprávem opomíjeným dílem krátce porevoluční kinematografie) a jeho kolektiv se svého "úkolu" zhostili nad míru dobře. Atmosféra světa situovaného zhruba 30 let po jakési globální válce je přesvědčivá. Na Zemi ještě žijí lidé, moc jich není, ale žijí. Otázkou však je, jsou to ještě vůbec lidé? Příběh se soustředí na skupinu osmi žen, která putuje krajinou, loví (často velmi brutálně) zvěř a hledá nějaké jiné lidi (zejména muže). Film je to spíše minimalistický, dialogů tu moc není, což může být pro leckoho trochu překážka.

Film se mi líbil, mám rád takovéto tajemné a snad i trochu zapomenuté kouty československé - české kinematografie. Svoji stopu tu má i slavná Olga Scheinpflugová, která nadabovala stařenu oné skupiny mladých žen. Film však přesto neměl zrovna šťastný osud, tehdejším odpovědným soudruhům se asi moc nelíbil (snad svým protiválečným vyzněním?), takže putoval (podobně jako jiné kousky "nové vlny") do trezoru.

Má smysl vůbec zachraňovat lidstvo, když to, co zbylo, už s lidstvím nemá skoro nic společného?